Čtěte: Milostné dopisy Rytíře (†69) Vondráčkové
Odjela s manželem na několik dní do Německa. A právě tam Helenu Vondráčkovou (66) zastihla velmi smutná zpráva. Zemřel jeden z jejích textařů a také bývalý životní partner Zdeněk Rytíř. Ve věku 69 let podlehl infarktu. „Je mi smutno, těžko hledám slova,“ byla první zpěvaččina reakce.
Držela mu palce od té doby, co Rytíř před lety vážně onemocněl. A ještě víc na něj myslela v létě, kdy přestal ve spánku dýchat a museli ho převézt na ARO motolské nemocnice. „Je to velká ztráta především pro celou jeho rodinu, pro celou uměleckou oblast a pro mě také. Protože jsem s ním prožívala krásná šedesátá léta, kdy pro mě napsal spoustu nádherných textů. A prožili jsme společně všichni krásné, nádherné chvíle. Až pomine ten první nával emocí, tak bych na něj zavzpomínala víc,“ řekla deníku Aha! dojatá Helena.
S Rytířem zpěvačka udržovala vztah v 60. letech. Jí bylo necelých 20 let, jemu 22 roků. Vondráčková tehdy nastoupila po maturitě do pražského Divadla Rokoko, kde se seznámili. Zdeněk byl v té době basákem kapely Mefisto, v níž hrál i Karel Svoboda, a studoval na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy japonštinu.
Dopisy dodnes opatruje
O milostném vzplanutí mezi ní a Rytířem Helena promluvila v knize Každá trampota má svou mez, kterou napsal Petr Macek. „Chodil v hnědém koženém saku a měl dlouhé vlasy, které si tvrdohlavě odmítal nechat ostříhat. Ten plachý kluk byl očividně svůj, bohém,“ vzpomíná Vondráčková. „Imponoval svou sečtělostí a názory. Svým vyprávěním mě dokázal fascinovat, pobavit, poučit…,“ dodala Helena, která má dodnes schované milostné dopisy. Ty Rytíř psal na ručně dělaný japonský papír a Vondráčková je dodnes opatruje jako oko v hlavě!
Co bylo v dopise?
Něžná myšlenka na úpatí smaragdového větru
Slzičky mých malých přítelkyň mrtvých kočiček
Zelené mosty věčných toulek
Hadí kůže nočních ulic Opršelé lesknoucí se struny
Opilé bloudění taxíků Hledání ztraceného baru u Zoufalství
Večer schoulený pod křidélka tmy
Nachová naděje labutí Noc oblečená do svatebna
Velebný chorál tvých dotyků Slzy divadla
dopadají na tvé čelo Vztek bubnů a melancholické
jazyky reflektorů potažené bílým povlakem horečky
Pamatuj Zazemě je země kde už dávno přebývám
Zazemě je země z tvých písní
v zasvětě tvého hlasu
v zakráse tvého úsměvu
Je tam zaláska & já
a v propasti melodie
naše velkolepá civilizace utonulá
do posledního zaváhání
úplně a konečně popřená
konečně zbytečná
Ano toto je tedy pohrdání
ale ne marnotratné zuřivostí
jen oněmělé nesmírností volání
a jakoby každý jeho tón
dopadl na kliku
u dveří Jistoty