Mirka Čejková: Nechci nadávat, chci jednat!

„Ve všem, co se mi stalo, jsem našla sílu a smysl jít dál za věcmi, kterým věřím. A hlavně nechci na nic nadávat, jsem zvyklá jednat,“ řekla deníku Aha! v otevřeném rozhovoru Čejková, která se chce nyní soustředit především na svou rodinu a politiku.

O vašem manželovi se nyní psalo, že o sobě mluví jako o velkém hráči. Mluví tak i s vámi?
„To snad nemyslíte vážně! Můj muž není ani práskač, ani cvok.

Mluvila jste s některými vězni? Myslíte si, že s nimi hovořila ta dotyčná »redaktorka«, která ten článek napsala?
Já znám spoustu rozhovorů, kde bylo uvedeno že »moje kamarádka«, »moje kolegyně« nebo »moji sousedé« řekli. Vypadá to věrohodně a ověřit se to nedá. V případě zájmu vám řeknou, že kryjí zdroj. A tak si noviny vymyslí cokoliv a servíruje to ústy neexistujících lidí.“

Bude se váš manžel takovým pomluvám v tisku nějak bránit?
„To je na zvážení Marka a jeho právníka. Myslím, že by už měl.“

Myslíte si, že svého muže dostatečně znáte? Stává se přece, že někoho nepoznáte dokonale třeba za celý život. Co vás přesvědčilo o tom, že mu důvěřujete?
„Jeho chování ke mně a k dětem. A taky to, že u nás doma se nelže a to učí kluky on, že přiznat chybu je v pořádku a můžeme o tom mluvit a nikdo se na ně nezlobí, protože chyby děláme všichni a máme se z nich poučit, ale lhaní, abych nebyl potrestán, je nepřijatelné.“

Co mu můžete vzít do vězení?
„Když dostane balíčenku, tak v podstatě osobní balík. Jídlo, oblečení, knížky.“

Je nějaká možnost, aby vašeho manžela propustili o pár let dříve třeba za slušné jednání?
„Tam je definované, kdy se dá zažádat o podmínečné propuštění za slušné chování.“

Vy jste nedávno mluvila o tom, že v jeho případu jsou nějaké »zvláštní náhody«? Co máte na mysli?
„To jsou věci, na které mě upozorňují právníci. Jsou to lidé s dlouhou zkušeností, leccos už zažili a některé věci jsou divné. Třeba když se ztratí nějaký spis a pak se zas kus najde, únik informací, svědci, kteří jsou navrženi k výslechu a nejsou vyslechnuti. Ale to lze těžko vysvětlovat na pár řádcích.“

Vaše krédo je »člověku se stane jen to, v co opravdu věří a chce«.Vy ale neprožíváte zrovna růžové období: vyhodili vás z Primy, bojujete za svého muže... Nepochybujete někdy o své víře?
„Ne, já mám naopak pocit, že věci jdou správným směrem. Ve všem, co se mi stalo, jsem našla sílu a smysl jít dál za věcmi, kterým věřím, a to je prosazovat právo, i když by to třeba řada lidí už dávno vzdala.“

Kdy jste byla ve svém životě nejšťastnější?
„Jsem šťastná pořád. To, že není můj muž doma, není důvod k neštěstí. Jednou bude. Jsem pyšná na svoje tři děti. A jsem spokojená, že jsem pomohla svým příkladem pár lidem.“

Vy se jevíte jako silná žena, co vás naposledy nejvíce zlomilo tak, že jste se rozbrečela?
„Absolutní bezmocnost vůči výmyslům, lžím. Ostatně je to dnes přes půl roku a bylo to v dokumentu 13. komnata.“

Máte tendence pomáhat. Kdo pomáhá vám, ke komu se chodíte radit?
„Naučila jsem se věřit sobě a spoléhat na sebe. To mi dává sílu. A mám pár přátel prověřených časem, ti jsou moje zpětná vazba.“

Nejdete do politiky především kvůli tomu, abyste dostala manžela z vězení? A co peníze, nehrají ve vaší politické aktivitě také roli? Senátor má přece slušný plat….
„Je škoda, že si to někdo myslí. Může se to vzít také z opačného hlediska – díky mému vstupu do politiky to může mít Marek těžší. Třeba na něj bude jiný metr, soudce se bude bát rozhodnout, aby nebyl z něčeho nařčen, takže tam naopak může dojít k diskriminaci. A peníze? Realita naší kandidátky je taková, že všichni mají v současné době vyšší příjem, než je příjem senátora. Já si myslím, že to nikdo nemá zapotřebí. Jiní politici by bez své funkce neměli ani auto, ani byt, které mají dnes.“

Kritizujete zákony, ale neleží vám v žaludku jen proto, že je váš muž ve vězení a že jste se dlouho soudila o alimenty?
„Tak to tedy rozhodně ne! Štve mě džungle, která tu je. Říká se, že nejzkaženější stát má nejvíc zákonů. Zákon je to jediné, o co se můžete opřít. Problém v České republice je ten, že zákony si vzájemně protiřečí, jsou v nich duplicity a když budete mít šikovného právníka, tak on najde dodatek v dalším zákonu, který mluví proti prvnímu zákonu a v tomhle Kocourkově si pak soudce může dělat co chce.“

V čem se chcete odlišit od ostatních politiků?
„Třeba teď mě vytáčí sliby kandidátů, kteří nabízejí voličům, že až se dostanou do Senátu, zlepší dopravní situaci, zařídí obchvat města, most přes Labe. To je absurdní, protože k tomu mandát senátora není určen. Ten se striktně omezuje na zákonodárství. Já nabízím jen to, co opravdu mohu. Chci se zaměřit na audit zákonů v oblasti, které se chci věnovat, a při posuzování nových zákonů přivést realitu do schvalování právě prostřednictvím voličů.“

Jaké máte hlavní body ve vašem volebním programu?
„Pokud jde o stranický program, tak se chceme zaměřit na boj proti korupci, proti klientelismu, na rozvoj vzdělání a sociálního zabezpečení v tom smyslu, aby sociální dávky dostávali ti, co pracovat nemohou, a ne ti, co pracovat mohou, a nechtějí. Vždyť u nás je volných na padesát tisíc pracovních míst, což málokdo ví, to jsou fakta.“

Jaký je váš denní režim, organizujete mítinky?
„Ne, sázím na osobní kontakt s lidmi, oslovuji je a diskutuji s nimi o problémech. Hlavně hodně žen se ozývá, mají negativní zkušenosti, dostávají minimální částky na děti, nižší platy, špatně hledají zaměstnání, pokud mají malé děti. A setkávám se strašnou skepsí vůči politice. Ale pokud se normální lidi vzdají svého práva ozvat se, tak uvolní prostor politikům, kteří si na ně vzpomenou vždycky jen před volbami.“

A vy věříte, že se něco dá změnit?
„Ano, není to samozřejmě hned, ale někde se začít musí a já nechci jen na něco nadávat. Jsem zvyklá jednat.“