Speciál Aha! Chalupáři... Pravá chalupa Jiřího Sováka!

Sovák byl líbezný cholerik

Paní Andulku, jak jí před deseti lety zesnulý manžel tituloval, jsme na chatě navštívili sice krátce po poledni, ale dovnitř útulně zařízeného obydlí se polední parno nedostalo. V příjemném prostředí jsme tak v klidu zavzpomínali na slavné Chalupáře i na jejího ještě slavnějšího manžela. „Evžen Huml je Sovák. On byl cholerik, ale přitom líbezný. Když má někdo vedle sebe cholerika, tak ví, že nemá cenu se smát. To je blbost, to si říkáte o vraždu. Vždycky jsem se musela ze všech sil držet, nebo raději odejít. Aniž si to uvědomoval, v Chalupářích jsou některé scény, kdy Sovák a Huml téměř jedno jsou,“ směje se paní Anna a jako bonus přidává jeden příklad líbezného cholerika. „Měli jsme tu lustr, který mu dost překážel, se svou výškou do něj často narážel a také se u něj připalovalo takové umělohmotné stínítko. Jednoho dne ho vytrhl i s kusem stropu, vyhodil oknem a ještě za ním plivl. To byl takový přídavek navíc,“ upřesňuje.

V zajetí hnoje

Jako chalupář prý byl Jiří Sovák zvláštní a mimořádný jako ve všem, co dělal. Když například objednal túje, zakoupil jich rovnou šedesát. Připadalo mu, že to vyjde tak akorát, a dokonce je sám zasadil. V takovém množství to byl od něho obdivuhodný výkon. Ve snaze zahradu zkulturnit objednal také hnůj a opět ve velkém. To pak byli Sovákovi doslova v šoku. Zvláště když ho přivezli v jejich nepřítomnosti. „Když jsme tenkrát přijížděli od Čimelic, nemohli jsme ten náš kout poznat. Sovča zjistil, že tu něco nehraje, a řekl mi – Andulko, jsme na Kladně. Všude kolem našeho domu byly obrovské hromady něčeho černého, jenomže na rozdíl od uhlí to zapáchalo, a navíc bylo kolem šílené množství much. Nejdřív všechno odvozil na jedno místo a najednou mě v noci vzbudil s tím, že už ví, kam ten hnůj dáme. Dalších pět dní vozil hnůj v kolečku ke všem těm tújím. Musím říct, že naše tuje jsou nejodolnější v celém okolí,“ vzpomíná s láskou paní Anna.

Na krtky byl krátký

Také jeho převzatá metoda na hubení krtků stála za to. „Jeden čas, než jsem se ujala koček, jsme tu měli krtků opravdu hodně. On v tomto případě dal na rady »zkušených«, což nebylo vždy nejrozumnější. Jednou vzal na vědomí, že když nalije do každé díry nějaký karbid nebo něco podobného a zalije to vodou, tak to ty krtky vyhubí. Jediné, koho to vyhnalo, jsme byli my dva, protože to strašně smrdělo a týden jsme sem nemohli jezdit. Nápad, že bude mazat žížaly zinkovou mastí, aby se krtek přiotrávil, naštěstí včas pustil z hlavy,“ dodává. Jedno je jisté, jako chalupář se Jiří Sovák rozhodně snažil, ale aby věci řešil s efektem, na to byl prý nepoužitelný. Když nechal například porazit staré jabloně a pálil tu spoustu větví, skončilo to málem tragicky. „Čekali jsme tenkrát nějakou návštěvu a on říkal, že mi pomůže, jen co to spálí. Když dlouho nic nehořelo, myslela jsem, že se k tomu ještě nedostal, a již jsem se ven nekoukala. Po chvíli stál můj muž za dveřmi, celý ohořelý, dlaně držel ve vzduchu a chtěl, abych ho něčím namazala,“ vzpomíná na dramatickou situaci paní Sováková. Protože mu to nehořelo, polil větve benzinem, a když se to prudce vzňalo, včas neuskočil. Docela ho to ožehlo a vypadal dost komicky. Vzal to však s humorem a manželce oznámil – „No, vidíš, tolik řečí se nadělá o Janu Husovi, a o mně nikdo ani nepípne.“ „Potom vypadal pro změnu jako chleba se sádlem. Protože nejdřív jsem ho polila studenou vodou a pak namazala mastí,“ dodává paní Anna.

Chytrý nešika

Jiří Sovák prý byl ve skutečnosti neobyčejně šikovný, ale velmi brzy zjistil, že jeho paní je schopna mnohých činností a že dokáže mnohé zařídit. Takže velice systematicky pracoval na tom, aby před ní ze sebe udělal naprosto neschopného. „Tak dospěl do stadia, že jsem zařizovala, dělala, konala a on chválil, ale nekonal,“ upřesňuje vdova, která prý Chalupáře ráda sleduje, má je nahrané a zná je nazpaměť. Teď se dívá podle toho, který díl zrovna dávají. Úvahy, že komici a skvělí baviči jsou ve skutečnosti morousové, paní Andulka rezolutně odmítá. „Určitě to neplatí. Víte, Sovák měl samozřejmě svoje úniky do sebe, což má každý. On byl ale nesmírně nabitý energií a nepředstavitelně vtipný. Například Vladimír Menšík o něm prohlásil, že je nejvtipnější člověk, kterého kdy poznal. Ani nerudný nebyl. Jen se nepřetvařoval, a když mu někdo neseděl, použil svou smrtící ironii. Tak se choval ke každému, ať to byl ministr, nebo domovnice,“ uzavírá svou vzpomínku Anna Sováková.

„Sovák a Huml téměř jedno jsou,“ říká hercova manželka.

Anna Sováková před portrétem svého manžela jako Brtníka z Brtníka.

Místnost na chatě, kde Sovákovi prožili mnoho příjemných chvil.

Jiří Sovák byl nesmírně vtipný a neustále prý překypoval energií.

Kout plný vzpomínek na Jiřího Sováka.