Hana Maciuchová: Ulice, sbohem - Už nemám sílu!

Zatím plánuje, že se časem do seriálu vrátí, ale ze zkušeností víme, jak to s podobnými »pauzami« v praxi bývá. Vypadá to tedy na definitivní »adieu« Maciuchové. Jako by říkala: „Novo, bylo mi s tebou fajn, ale stačilo, odcházím!“ Maciuchová získala za svou roli kantorky Miriam Hejlové také tři sošky
zrcadla TýTý, z toho jednu za absolutního vítěze ankety. Přinášíme rozhovor z oficiálního propagačního materiálu Novy. V něm Maciuchová přerušení spolupráce přiznala.

Paní Maciuchová, proslýchá se, že v Ulici definitivně končíte, je to pravda?
„Dohodli jsme se s producentem Michalem Reitlerem před rokem, že scenáristé nenásilně a ve vhodnou chvíli přeruší příběh Miriam Hejlové. I já potřebuji oddech. Můj odchod není náhoda. Práce na seriálu a na rolích v něm je velmi náročná. Také potřebuji zmírnit pracovní tempo a věnovat se projektům, na které jsem neměla čas.“

Co vám pět let v Ulici dalo a co vzalo?
„Dalo mi velmi zajímavou roli, které jsem bytostně rozuměla, a mám velkou radost, že těší naše diváky. Zároveň jsem ale přestala disponovat svým životním časem a přepadala mě závist, když mi přátelé posílali MMS ze svých zahraničních cest.“

Čím je pro vás Miriam Hejlová, je to jen postava, nebo je to něco víc?
„Miriam Hejlová mi přirostla k srdci. Má ctižádost, aby obstála nejen podle nároků scenáristů, ale i podle mých osobních zkušeností.“

Co vás vlastně před lety vedlo k tomu, abyste vzala roli v Ulici?
„Možnost nové práce, kterou garantoval pan režisér Dušan Klein.

Co jste si od spolupráce slibovala?
„V počátcích převládala zvědavost. Seriálovou hereckou zkušenost jsem měla, ale chyběla mi představa, jak mohou postavy příběhu fungovat v žánru nekonečného seriálu.

Jaké byly začátky Miriam Hejlové?
„O Miriam Hejlové jsem věděla, že je kantorka, žije bez muže, má syna a ve své práci učitelky zastává tradiční životem prověřený přístup k žákům i jejich povinnostem, a přesto neztrácí humor a životní vitalitu. To, čeho jsem se ale zpočátku obávala, dlouhého nepokrytého času, se postupem práce stalo jedním z kouzel tohoto typu seriálu. Život sám je velmi proměnlivý a scenáristé Ulice dokázali životní situace Hejlové poutavě obměňovat. Měla jsem pořád co hrát.“

Co se stalo, co vás přesvědčilo, že jste zůstala na další dva roky a pak ještě na další dva roky?
„Ulice má výborné pracovní týmy na všech postech. A pro mě jako herečku bylo lákavé mít možnost dotvářet svou postavu, inspirovat scenáristy, a pak existovat na place s výbornými kolegy. Protože znám Miriam jako málokdo, tak vím, že po pěti letech potřebuje oddech. Načerpat novou energii, nové zkušenosti, najít nové možnosti pro existenci v další životní etapě. Záleží mi na ní, na jejím dalším osudu.“

Třída Miriam Hejlové letos maturuje a Miriam se bude se svými žáky loučit. Přirostli vám někteří studenti obzvlášť k srdci?
„Miriam Hejlové samozřejmě k srdci přirostli. Těšilo mě hrát kantorku, která nemá problém s liberalizací školství. Zvedá hlas, když ve svém věku vidí, jak mladí lidé plýtvají životním časem. Ví, že zkušenosti jsou nepřenosné, přesto stále opakuje, že klasické vzdělání je největší pojistkou pro sebevědomí žáků. Kdybych byla kantorkou ve skutečnosti, byla bych ještě důslednější a přísnější. Vzdávám hold všem učitelům, kteří v dnešní době každodenně při příchodu do třídy zvedají k pozdravu své žáky.“

V seriálu se objevuje váš seriálový manžel. Pocítí Miriam znovu kouzlo tohoto muže?
„Ještě má před sebou několik společných setkání, několik kontaktů, nevím, jak to dopadne...“

Budou si otec se synem rozumět?
„To se zeptejte jich. Po prošvihnutých třiceti letech nevím, jestli může dojít k plné harmonii. Mohou si rozumět, ale mohou také přijít otázky, na které se budou těžko hledat odpovědi. A v takových situacích hrají velkou roli povahy a Jaroslav je i synem Miriam…