Marek Vít, manžel Mirky Čejkové: V base mě šikanovali!
PRAHA – Manžel moderátorky Zpráv televize Prima Mirky Čejkové (45) Marek Vít (37) má za sebou první víkend doma z vězení! Deníku Aha! poskytl rozhovor o svém pobytu v něm, který je v mnohém šokující. „Šikanovali mě tam, protože jsem mediálně známý. To, co směli zloději a jiní grázlové, já nemohl. Dokonce je pouštěli domů častěji, než mě. Za to ale nemohli ve věznici v Odolově, za to mohly příkazy shora,“ postěžoval si Vít, který se konečně dočkal a je doma s rodinou.
Manžel moderátorky Zpráv televize Prima Mirky Čejkové (45) Marek Vít (37) má za sebou první víkend doma z vězení! Deníku Aha! poskytl rozhovor o svém pobytu v něm, který je v mnohém šokující. „Šikanovali mě tam, protože jsem mediálně známý. To, co směli zloději a jiní grázlové, já nemohl. Dokonce je pouštěli domů častěji, než mě. Za to ale nemohli ve věznici v Odolově, za to mohly příkazy shora,“ postěžoval si Vít, který se konečně dočkal a je doma s rodinou.
Po devíti měsících jste strávil první víkend doma. Jak jste si ho užil?
„Sportovně. Jelikož Mirka jezdila vždycky po poledni do práce, tak jsme byli s klukama doma sami. A ti měli tréninky. Jeden totiž hraje na Spartě a druhý v Kopanině. Tak jsem se věnoval dětem a jejich kroužkům.“
Děti o vašem propuštění nevěděly. Jak na vás reagovaly?
„Najel jsem do garáže a poprosil chůvu, aby mě pustila. Pak jsem zaklepal na dveře obýváku, ozvalo se dále a já vešel dovnitř. Nejdřív se smály, pak brečely a běžely ke mně, aby mě objaly. Jediné, co je zajímalo, bylo, jestli jsem doma natrvalo nebo jen na propustku. Tak jsem je ujistil, že navždy. Měly obrovskou radost.“
Kdy jste se dozvěděl, že je tu možnost, že by vás mohli propustit na podmínku?
„Asi čtrnáct dní předem.“
A doufal jste v to?
„Víte, aby vás propustili na podmínku, musíte splňovat několik podmínek. Musel jsem navštěvovat kroužky ve věznici, musel jsem se dostat i do první diferenční skupiny, kde jsou nejlepší a nejslušnější, a hlavně jsem musel pracovat.“
Jak probíhá takový pracovní den vězně?
„Můj pracovní den byl přísně utajený. Přestože na tom nebylo nic nezákonného, tak se ředitel věznice obával, aby se to nedostalo na veřejnost. Každý den v půl sedmé ráno mě vyzvedlo firemní auto před věznicí a já jsem celý den strávil sám bez dohledu. Pracoval jsem ve skladu na počítači. A ve čtyři hodiny mě zase odvezli zpátky do věznice, kde jsem přespal.“
A kolik si takový vězeň měsíčně vydělá?
„Pracoval jsem celý měsíc za čtyři tisíce pět set korun. Vězení si ale účtovalo osm tisíc a majitel firmy byl rád, protože nemusel zaměstnat normálního člověka, kterému by musel dát patnáct.“
Předtím, když jste byl ve vězení, jezdil jste domů na víkendy. Bylo tomu tak i nyní?
„Do Prahy jsem nesměl, protože se báli, aby se to neobjevilo v nějakém plátku a nehodilo to špatný stín na vězeňskou službu. Nepustili mě ani na Vánoce. Ale když to šlo, tak za mnou jezdila manželka, která si mě vyzvedla a jeli jsme spolu do hotelu v Náchodě. Vánoce jsme třeba strávili celá rodina na hotelu. Objednali si celé jedno patro, kde jsme společně povečeřeli a předali si dárky. Která jiná žena by to pro svého manžela udělala? Proto si jí strašně moc vážím. Za hodně jí vděčím.“
To si vás mohla vyzvednout, kdy chtěla?
„Právě že ne. A nejhorší bylo, že si mě nemohla někdy vyzvednout ani když jsem na to nárok měl. Nechtěli mě moc pouštět, protože jsem mediálně známý. Zloděje, násilníky a další gaunery pouštěli, ale Vít byl šikanovaný, protože by se mohlo psát, že dostal propustku. Ale nebyl to výmysl věznice v Odolově, bylo to nařízení generálního ředitelství. V závěrečných posudcích jsem dokonce podepsal, že na čtyřiadvacetihodinové propustky chodím, aniž by to byla pravda.“
A jak se na vás koukali vězni?
„S respektem. Já jsem se totiž nenechal zatáhnout do jejich party. Já tím, že jsem jezdil do práce, tak jsem tam moc nebyl. Dokonce jsem bydlel na výstupním oddělení, takže jsem neměl ani železnou postel. Byli jsme dva v bytečku, jako v Klokánku, kde jsem měl svůj pokoj. Měl jsem vlastní televizi, DVD, všechno jsem měl dovolené.“
Jaké máte plány do budoucna?
„Budu se věnovat oblasti fotbalu. Mám jeden velký projekt, o kterém nechci mluvit. Krom toho mám nabídky pracovat pro nějaké fotbalové kluby. Navíc rozjíždím agenturu, která se jmenuje UEFA talent. Bude to něco podobného jako fotbalová škola Petra Čecha. Chci si pronajmout hřiště na Strahově a preferovat v Čechách to, aby i děti, jejichž rodiče nemají peníze, ale jsou talentované, mohly hrát fotbal za velké kluby. A naopak. Vymítit z velkých klubů netalentované děti boháčů. A stále chci dovážet hráče z Jižní Ameriky.“
