Bohumil Klepl: Jsem tak trochu hysterka!

To všechno dokáže zahrát herec Bohumil KLEPL (48). Je osm let rozvedený a z manželství má syna Tomáše (22) a dceru Kláru (14). Málokdo však ví, že v těle tohoto muže s uhrančivýma očima koluje arménská krev.

Jak je to s tím vaším »exotickým« původem?
„Jsem dítě studentské lásky. Narodil jsem se v Moskvě, kde moje matka Arménka studovala leteckou navigaci a otec Čech strojařinu. Od druhé do šesté třídy jsem žil v ruské metropoli a na prázdniny jezdil k babičce do Gruzie. Do mých deseti let se mnou byly komplikace, stále jsem byl občanem Sovětského svazu a nechtěli mi dát české občanství. Zřejmě tam se mnou jako s klukem počítali do armády. Nakonec se to však podařilo v roce 1968…“

Jako malý jste prý podnikl i samostatnou cestu letadlem z Moskvy do Prahy. Je to pravda?
„To jsem byl ještě úplné miminko. Rodiče mě dali do tašky, přibalili sunar s instrukcemi pro letušku a už jsem letěl. Pochopitelně ne v zavazadlovém prostoru. V Ruzyni si mě v tašce vyzvedla teta a naši přijeli později vlakem.“

Do šesté třídy jste studoval v Moskvě. Jak jste zvládl po návratu do Česka ten přechod v učení?
„Ruská škola byla mnohem přísnější a náročnější, takže jsem měl problémy jen s češtinou. Například ještě na gymnáziu jsem se zdokonaloval ve vyjmenovaných slovech. Párkrát jsem propadal z češtiny a zachraňoval se reparáty.“

Jak jste se dostal k herectví?
„Původně jsem chtěl být filmovým režisérem, s kamarádem jsme se připravovali na zkoušky na FAMU. Bylo mi však řečeno, že režisér ze mě nejspíš nikdy nebude, že jsem ještě takové nevycválané tele. Jako třídnímu šaškovi mi bylo doporučeno zkusit raději herectví. Tam jsem na přijímačkách talentově prošel, měl jsem však problémy s pohybem. Takže to bylo jen tak tak.“ (směje se)

Touhu režírovat už nemáte?
„Nemám na to povahu, chybí mi trpělivost a nedokázal bych být vlídný na herce.“

Vy sám jste chtěl už někdy s herectvím kvůli režisérovi praštit?
„Stává se mi to pravidelně před každou premiérou. V tomto období mi většinou bouchnou nervy a nejraději bych poslal do prčic nejen režiséra, ale i ostatní kolegy. Jsem totiž děsně hysterický.“ (směje se)

Co vás v poslední době nejvíce naštvalo?
„Když jsem přišel loni v Bulharsku o zuby, což zřejmě nebude dlouho jen tak překonáno. Vyjel jsem si s přítelkyní a s její i mojí dcerou k moři s úplně novou protézou, která mě stála zhruba třicet tisíc. Předváděl jsem holkám, jak správně stát proti vlnám, až mi jedna zvlášť prudká můj drahý chrup odnesla. Pátral jsem po něm v hlubinách i na pláži, ale marně. Příště si budu muset brát na dovolenou pro jistotu dvě protézy. Zbytek dovolené jsem totiž strávil na pokoji o bramborové kaši, čuftech a bílém víně. To byla ale jen část mého naštvání. Daleko větší šok přišel po návratu na letišti.“

Co horšího vás tam ještě mohlo potkat?
„V Ruzyni mi syn oznámil, že moje auto je v háji, protože ho jeho opilý kamarád kompletně rozflákal. Tam jsem si poprvé přestal rukou zakrývat bezzubá ústa a tak sprostě jsem se rozkřičel, až se všichni kolem otáčeli.“

Auto snad bylo pojištěné, ne?
„Bylo, ale synův kamarád bohužel pil. Kdybych prohlásil, že auto odcizil, dostal bych od pojišťovny peníze, ale on by šel sedět natvrdo. Jeho matce jsem slíbil, že mu nezkazím život, a tak jsem přišel zhruba o sto tisíc. Byla to ode mě taková charita a dotyčný mi ani nepoděkoval. Navíc to ve finále budilo dojem, že jsem frajer, pro kterého není taková částka žádný problém. Já se ale v takových finančních relacích rozhodně nepohybuju.“

A jak to nakonec dopadlo se zuby?
„Hned další den po příletu jsem točil seriál Místo v životě, a tak mi pan doktor dal prozatímně jiné po jedné mrtvé pacientce. Jen je vyčistil a trochu upravil.“

Zuby po mrtvé?
„Ano. Pochopitelně ne z rakve, ale ze šuplíku. Ta paní si pro ně už zkrátka nestačila přijít.“

Když jsme u těch zubů, jste velký jedlík? Která jídla máte nejraději?
„Miluju českou kuchyni se vším, co je na ní nezdravé. Pro mě je největší hrůza, že mi zrušili ty »ovarárny«, kterých bylo dřív po Praze všude plno. Když někde zahlédnu ovarové koleno nebo bůček, okamžitě tam vlítnu a dvacet deka s hořčicí a křenem je za chvíli ve mně.“

Takže zdravá výživa vám nic neříká?
„V tomto případě vítězí chuť nad zdravým rozumem. Prostě nezdravé jídlo miluju.“

Kompenzujete své gurmánské hříchy pohybem? Sportujete alespoň občas?
„Teď jsem sportoval dva měsíce, když jsem v Divadle Bez zábradlí zkoušel představení Maraton. I když běžíte na místě, je to vysilující. Zhubl jsem 5 kilo a na svou věkovou a váhovou kategorii jsem těžší roli nezažil. Doufám, že to »Klepla neklepne«, protože někdy prý vypadám, že na jevišti umřu.“ (znovu se rozesměje)

Bohumil Klepl mýma očima

Na schůzku do baru Divadla Na zábradlí přišel včas a působil naprosto pohodovým dojmem. Na otázky odpovídal vtipně a žádné se nevyhýbal. Během rozhovoru upíjel minerálku, a i když je dlouholetý kuřák, ani jednou si nezapálil. „Je to můj největší zlozvyk a chtěl bych s ním přestat. Rozhodl jsem se právě před chvílí,“ prohlásil odhodlaně a v tu chvíli vypadal, že s cigaretami navždy skončil. „Sliby chyby,“ oznámil mi do telefonu o pár dní později. „Už zase kouřím.“ Tak snad to vyjde příště.