Zpěvák Miro Žbirka (55): Už nemůžu zpívat! ...tak často, jak byste chtěli
Na výsluní popularity se hřeje více než třicet let. Na jeho poličce stojí dva Zlatí slavíci a tři Slovenští slavíci. Je Miro Žbirka víc Čech, nebo Slovák? Jednoznačnou odpověď z něj nedostanete.
„Mám to dobře vymyšlené, když hraje fotbal Česko proti Slovensku, tak já vlastně nemůžu prohrát,“ odpoví trochu vyhýbavě zpěvák. Co všechno na sebe Miro ještě práskl?
Už dlouho žijete v Česku. Co vás k odchodu ze Slovenska vedlo?
„Když jsem se oženil s Katkou, která je Češka, pendlovali jsme jeden čas mezi Prahou a Bratislavou, což nebylo nejideálnější. Neřešili jsme to ale do té doby, než šla dcera Linda do školky. Pak jsme se tedy museli rozhodnout, kde se usadíme natrvalo a vyhrála Praha. Manželka tu měla pomoc svojí rodiny a pro mě to také nebyl problém. Na Slovensku jsem ale stále velmi často.“
Když se hraje fotbalové derby Česko – Slovensko, komu držíte palce?
(smích) „To je těžké. Pamatuji se, že ještě za dob společného státu jsem při zápasech Sparty Praha se Slovanem Bratislava fandil Slovanu. Když ale Sparta hrála v evropských pohárech, držel jsem palce Spartě. Fandění mi zůstalo dodnes. Mám to vymyšlené dobře, v případě zápasu Česko – Slovensko vlastně nemůžu prohrát.“
Když složíte písničku, je někdo, komu ji předtím, než ji natočíte ve studiu, přehrajete?
„Je pravda, že dříve, když jsem složil nějakou písničku a byl o ní přesvědčený, že je dobrá, rovnou jsem ji natočil. Nevím, čím to je, ale v posledních letech každý svůj nápad přehrávám svojí manželce Katce. Pak přijdou na řadu kluci z kapely nebo producent.“
Svým dětem nové písničky nepřehráváte?
(smích) „Většinou ne, spíš až v konečné podobě, natočené ve studiu.“
Budou vaše děti po tatínkovi?
„Tak k hudbě je vedu odmalička. Ne pro to, aby se hudbou živili a měli v této branži nějaké ambice, ale kvůli tomu, že základní hudební vzdělání by měl mít podle mého názoru každý člověk. Oba chodí na klavír. David ještě k tomu hraje na bicí, které ho hodně baví. Založil si dokonce kapelu.“
Neomrzelo vás po těch letech ještě živé koncertování? Kolikrát do měsíce vystupujete?
„Nabídek na vystoupení je hodně, já se ale držím pravidla koncertovat tak maximálně dvakrát, třikrát do měsíce. Doby, co jsem odehrál třeba pětadvacet vystoupení za měsíc, jsem si užil až dost.“
Jaké to je dívat se na sebe v televizních záběrech, když vám bylo o třicet let méně?
„Přiznám se, že je to pro mě docela šok. Drtivou většinu našich vystoupeních v televizi jsem totiž nikdy neviděl! Když to vysílali, tak jsme vždycky hráli a v té době ještě nebyla žádná videa, takže jsem si to ani nemohl nahrát a pak se na to podívat. Dokonce jsem v archivu objevil i televizní záznam z naší autogramiády z pražské Kotvy, na níž jsem se seznámil se svou manželkou! Přišla tam za mnou tenkrát udělat rozhovor pro jeden studentský časopis. Mám v tom tedy i osobní vzpomínky.“
