Viktorie Bartoníčková: Mluvila čtyřmi jazyky a pak... Mrtvice! A neřekla ani slovo!

Zapomněla mluvit, nedokázala číst ani psát, měla ochrnutou pravou polovinou těla, a když jí sestřička podala kartáček na zuby, netušila, jak jej použít… Viktorii Bartoníčkové z Prahy změnila život během jediného okamžiku mozková příhoda.

Večer se vrátila z dovolené, když… „Ráno mě odvezli do nemocnice. Nikomu a ničemu jsem nerozuměla, nedokázala mluvit a nevěděla proč, necítila jsem pravou stranu těla, přestávala jsem vidět, “ popisuje první okamžiky své nemoci.
V nemocnici se lékařům podařilo během několika dní zabránit ochrnutí pravé části těla, přesto Viktorie upadla do nepředstavitelných depresí, které nastartovala afázie. „Jde o poruchu mluvení a porozumění druhým,“ vysvětluje lékař Jan Kadleček.

„Chcete mluvit, ale nejde to. Když se podíváte do novin, vidíte písmenka, ale nedokážete nic přečíst. Mozek s vámi nespolupracuje,“ říká Viktorie s tím, že by nikdo neměl mít nemocným po mrtvici za zlé jejich možnou podrážděnost a agresivitu. „Ptala jsem se, co se stalo a kdy to přejde. Ve skutečnosti mi z úst vycházelo jen něco podobného jako: aa, asa, to, to. Lidi na mě koukali jako na blázna, a já byla nešťastná z toho, že mi nikdo nerozumí a já také vůbec nikomu nerozumím,“ popisuje pocity nemocného při afázii.

Přitom Viktorie do doby, než se jí ucpala céva vyživující část mozku, ovládala kromě češtiny i angličtinu, němčinu a ruštinu a nikdy neměla žádné zásadní zdravotní problémy.
S chorobou se dokázala poprat i přesto, že jí osud kladl do cesty další a další překážky. „Celkem jsem již postupně prodělala několik ataků mrtvice,“ svěřuje se Viktorie.

Téměř jeden rok trvalo, než se zvládla naučit alespoň část toho, co jí nemoc během několika minut vzala. „Důležitá je pomoc psychologa a logopeda, který dokáže člověka pomalu uklidnit a najít cestu, jak komunikovat. Všechno jsem se učila jako malé dítě znovu pomocí obrázků. Sice jsem věděla, co na nich je, ale nedokázala jsem to říct… Obden jsem chodila k logopedce a učila se abecedu, mluvit, číst, psát a počítat,“ vypráví Viktorie. Ani pravidelný trénink však stopy po nemoci zcela nezahladil.

„Stále nejsem tam, kde jsem byla před afázií, o cizích jazycích ani nemluvím. Člověk se nesmí bát mluvit, i když kolikrát říká nesmysly,“ radí Viktorie.

Přes všechny problémy se dokázala vrátit i do práce. „Nemůžu stále dělat to, co bych chtěla. Nedokážu třeba napsat vzkaz z telefonu, napsat poznámky... Prostě si ty informace nezapamatujete, jsou moc rychlé. A to uplynulo od té nejsilnější příhody už deset let, “ říká Viktorie, která přestože stále bojuje s afázií, se dokázala na částečný úvazek vrátit do práce, a ještě ve sdružení Afázie pomáhá lidem se stejnou nemocí z celé republiky.

36 000 Čechů dostane ročně mozkový infarkt!

Mrtvice, cévní mozková příhoda, mozkový infarkt, několik různých pojmenování pro onemocnění, které prodělá ročně 36 tisíc Čechů a přibližně 13 tisíc nemocných na ně zemře. Doktoři je sice léčit umí, ale jen 3960 lidí dostane potřebnou péči…

„Situace v léčbě mozkové příhody je v Česku naprosto katastrofální,“ upozorňuje neurolog Zbyněk Kalita s tím, že oproti evropskému průměru je u nás úmrtnost na mrtvici dvojnásobná.

Pouze asi 11 procent nemocných se totiž do tří hodin od útoku nemoci dostane na specializované jednotky intenzivní péče neurologických oddělení, kde jim lékaři mohou provést tzv. trombolýzu. „Pacientům jsou podány speciální léky, které rozpustí krevní sraženinu v mozkové tepně. Jinak začínají buňky v mozku odumírat. V porovnání s vyspělými zeměmi se u nás dělá desetina možných trombolýz,“ dodává Kalita. Důvodem je nedostatek specializovaných lůžek, bylo by jich potřeba přibližně 400, k dispozici jich je asi 150!

Polovina nemocných, kteří mozkovou příhodu přežijí, má doživotní následky. Ze zcela zdravého je během několika minut člověk, který se sám nedokáže pohybovat, je ochrnutý nebo se u něj projeví afázie – nedokáže mluvit a nerozumí lidské řeči…

Potřebujete pomoc?

„Abyste ztratili schopnost rozumět řeči, nemusíte dostat mozkovou příhodu. Afázie se může objevit po úraze, narkóze…“ říká Viktorie Bartoníčková, kterou afázie postihla. Když taková situace nastane, je jen málo odborníků, kteří umí nebo chtějí pomoci. „Proto jsme založili naše sdružení, kde se snažíme ve spolupráci s neurology, psychology a logopedy poradit a pomoci jak nemocným, tak jejich rodinným příslušníkům,“ dodává Viktorie.

Klub Afázie, Wuchterlova 11, 160 00 Praha 6, www: volny.cz/afasie, telefon: 604 340 637