Milan Hein (70): Nechápu, proč mě registrují jako psa nebo auto! | Ahaonline.cz

Registrace  |  Zapomenuté heslo

Deník Aha! na Facebooku

úterý 19. března 2024

Svátek slaví Josef, zítra Světlana

Milan Hein (70): Nechápu, proč mě registrují jako psa nebo auto!

Milan Hein poskytl zajímavý rozhovor.
Milan Hein poskytl zajímavý rozhovor. (Martin Pekárek)

Už to bude rok, co Milan Hein (70) uzavřel registrované partnerství s dlouholetým přítelem Martinem Šimkem (40). Když nejsou v krásném domě, který si postavili ve francouzském stylu u Vrchotových Janovic, tráví herec a principál Divadla Ungelt prázdniny – jako každý rok – na Letní scéně na Hradčanech. Právě tam loni v srpnu také učinil své nejdůležitější životní rozhodnutí. V rozhovoru pro deník Aha! bratr televizní hlasatelky Marty Skarlandtové (69) nyní velmi otevřeně vypráví i o věcech, o kterých dosud nemluvil nahlas...

Co se ve vašem životě změnilo od té doby, co jste se s Martinem vzali?
„Máme se ještě raději. Stále vnímám skutečnost, že mi bylo umožněno uzavřít registrované partnerství jako malý zázrak. Převážnou část svého života jsem žil ve společnosti, kde něco takového nebylo myslitelné. Můj partner, o třicet let mladší, a s ním i jeho dcery to ale vnímají jako diskriminaci.

Martin se oženil, v manželství se mu narodily dvě dcery, později se s manželkou dohodli na rozvodu a po devíti letech našeho vztahu se rozhodl, že uzavře nové manželství. A ejhle, stát mu to neumožnil! Ptá se proč? Jsem horší člověk, horší občan? Proč mě registrují jako psa nebo auto? Proč nemohu jako miliony jiných lidí vstoupit po rozvodu do nového manželství?“

Je pravda, že jste se s Martinem seznámili díky vaší 13. komnatě v České televizi?

„Po odvysílání v roce 2008 jsem dostal spousty dopisů, přišly mi desítky mailů a z moravské vísky, ano, mi napsal i Martin. Psali jsme si šest týdnů, pak přijel a zůstal.“

Jak se s tím vyrovnala jeho žena a dcery? Vídáte se?
„S manželkou řešili především budoucnost svých dcer. Káťa, která pracuje v mém divadle, nechtěla, aby holky přišly o tátu, a tak s nimi přesídlila do Prahy. Dcery mají ve střídavé péči. Starší je patnáct, mladší bude dvanáct. Všichni spolu vycházíme báječně. Je to o lidech. Pořád se mudruje, jestli má homosexuál či lesbička právo na dítě, taková blbost! Sexuální orientace a rodičovství spolu vůbec nesouvisejí.

Vidím, jak úžasný je Martin otec. Své dcery nadevše miluje a jeho dcery nadevše milují jeho. Situace v celé společnosti se u nás změní, až začnou s láskou a vděkem na dětství prožité s homosexuálními rodiči vzpomínat jejich dospělé děti. Kéž bych se toho dožil!“

Vy jste měl za totáče také manželku. Hledal jste se jako Martin, nebo to byla »jen« zástěrka?

„Ženil jsem se po dohodě s manželkou ze společenských důvodů. Byl to formální sňatek. Nechtěl jsem, aby se profláklo, že jsem homosexuál. Marný boj. Existovaly seznamy homosexuálů i Židů a na obou Hein figuroval.“

Se sestrou jste vyrůstali v »budovatelských« padesátých letech minulého století v Hranicích na Moravě. Jak jste vnímal tu dobu? Jaké bylo vlastně vaše dětství?

„Dětství jsme navzdory svému židovskému původu měli náramné. Naši nás ničím nezatěžovali, chránili nás. Byli jsme soudržná rodina. Jakýsi nepřetržitý diskuzní klub. Pořád jsme si povídali.“

Je pravda, že po vás některé děti z rodného města házely kameny a nadávaly vám do Židů?

„Kameny po nás neházely, ale do Židů nám opravdu nadávaly. To víte, děti! Slyšely to doma. Náš táta říkal, že až vyrosteme, že si o tom promluvíme, že všichni naši příbuzní skončili v Osvětimi, ale že se nemáme zač stydět, že Židé světu hodně dali.“

V mládí jste boxoval. Promiňte, ale nějak si nedokážu představit, že by ten kultivovaný intelektuál Milan Hein byl schopen dát někomu pěstí! Nebyla to z vaší strany obrana, aby si na vás už nikdo netroufal?

„Jsem fakt Mistr Moravy v boxu. Bacha!“

Kdy jste si poprvé uvědomil, že se vám líbí víc kluci než holky?

„Asi ve třinácti. Pár let jsem se ujišťoval, že až se rozhodnu, tak toho nechám. Tak naivní jsem byl. Teprve ve dvaceti, kdy mi otec vítězně sdělil, že teplý boxer neexistuje, jsem mu pevně odpověděl, že stojí před ním.“

Jak to přijali vaši rodiče? A jak vaše sestra?

„Osmnáctiletá sestra řekla, že je to můj život a na rodině je, aby mi držela palce. Táta se s mou orientací nevyrovnal do smrti, máma až časem. Všechny mámy světa nakonec pochopí, že mít syna homosexuála je pro ně dokonce svým způsobem malá výhra. Pro homosexuála zůstane máma navždy nejdůležitější ženou v jeho životě.“

Původně jste studoval cestovní ruch a pak novinařinu. Co vás nakonec přivedlo k herectví?

„Snadná odpověď – exhibicionismus, pane redaktore! A to trvá. Naštěstí dnes k tomu potřebuji i myšlenky...“

Kdysi jste se mi svěřil, že vaším hereckým vzorem je František Němec, na kterého jste chodil už do Městských divadel pražských. Bylo pro vás těžké smířit se s tím, že nikdy nebudete jako on?

„Každý herec, tedy i Hein, si musí najít vlastní cestu. František Němec je jen jeden a jiný tu nebude. Já na své hvězdy nežárlím, obdivuji je a jsem šťastný, že hrají v mém divadle. František Němec, Petr Kostka, Richard Krajčo, David Švehlík, Petr Stach, Alena Vránová, Alena Mihulová, Jana Štěpánková, Hana Maciuchová, Zlata Adamovská, Petr Štěpánek... Já jsem hercem jen příležitostně. Především jsem principál. To mě nejvíc uspokojuje.“

Jako principál máte výjimečný »čuch« nejen na herce, ale i hry. Zmýlil jste se někdy v jejich výběru?

„Zmýlil. Nemůžeme hrát hry českých autorů. Diváci na ně do Ungeltu nechodí. Bohužel.“

Proč jste ukončil spolupráci s Vilmou Cibulkovou, Miroslavem Etzlerem, Oldřichem Kaiserem či Chantal Poullain? Nebylo vám to líto?

„Divadlo je živý organismus, Ungelt je tu dvaadvacet let. Lidé přicházejí a odcházejí. Podstatné je, aby na Ungelt nevzpomínali ve zlém. Proto mě těší, že Vilma, Mirek a Olda mluví o Ungeltu a Heinovi hezky. Vědí, že v Ungeltu díky mně zažili svou velkou éru. Snad na to časem přijde i Chantal...“

Díky Ungeltu jste potkal také osudovou ženu svého života Martu Kubišovou. Než jste se loni registroval, mnozí si mysleli, že jste partneři i mimo jeviště. Jak byste charakterizoval váš vztah?

„Ano, setkání s Martou Kubišovou bylo pro nás oba osudové. Lidsky, profesně. Marta se zapsala navždy do historie Ungeltu, prožila v něm přes dvacet let. Ale partnery jsme nikdy nebyli. Nikdy jsme spolu nežili. Marta Heinovi nepere, nežehlí mu košile, nemusí po něm uklízet ponožky...“

Dosáhl jste asi všeho, co jste chtěl. Jste šťastný a spokojený?

Šťastný se člověk cítí jen ve výjimečných chvílích a ty netrvají dlouho. O spokojenost člověk usiluje celý život. V mládí nás pohání pohlaví, tluče nám srdce, hlava nestíhá. Teprve o hodně později se ty požadavky pohlaví, srdce a hlavy začnou srovnávat. Dnes jsem vyrovnaný a spokojený. Žiju to, co chci. S lidmi, které jsem si vybral. Doma, ve svém divadle. A pořád se umím na něco těšit. Teď třeba na svůj nový pořad v Českém rozhlase – Rozpravy Milana Heina. Poběží od podzimu!“

Jak vznikal rozhovor:
S Milanem se známe od roku 1995, kdy zakládal Divadlo Ungelt. Vážím si ho jako kumštýře, který dokázal z ničeho vybudovat jedno z nejlepších pražských divadel. A mám ho rád také jako člověka. Za těch 22 let jsme spolu vedli nespočet novinových i soukromých rozhovorů. Už dlouho jsem se ho ale chtěl zeptat na věci, které mě na něm opravdu zajímají... „Tomáši, dal jste mi zabrat!“ řekl mi poté, co odpověděl na mé otázky. Nevynechal ani jednu!

Celý rozhovor si můžete přečíst v tištěném sobotním Aha!.

Na video s jeho Martou se můžete podívat zde:

Video se připravuje ...



Přečtěte si
jiriforman
30. 7. 2017 • 08:13

Mně je zase líto takového menťáka jsko jsi ty. Adolf by tě poslal do plynu a udělal by dobře, případně by si na tobě hezky zgustnul Mengele. Škoda, že to nedodělali.....

Kontakty

  • Telefon 9.00 – 17.00: 225 974 140
  • Telefon po 17.00: 225 974 164
  • Fax: 225 974 141

RSS kanály serveru ahaonline.cz lze užívat pouze pro osobní potřebu. Jakékoli další šíření obsahu ahaonline.cz je možné pouze s předchozím souhlasem jeho provozovatele.