Moderátor Honza Musil (49): Můj život po leukémii!
V devadesátých letech zářil v prvních talkshow u nás. Teď se Honza Musil (49) s podobným pořadem vrací. Jak se mu žije coby dědečkovi, přitom po boku mladého partnera, se kterým má doma pět psů? A jak ho změnil boj s vážnou nemocí?
Vracíte se na obrazovku, a máte nový pořad o vztazích. V čem je jiný, než byly ty, co jste dělal dřív?
„Říkám tomu novodobí bakaláři. Když jsem dělával Áčko nebo Saunu, tak v těch dobách byly takové lahodné, klouzaly po povrchu. Lidé sice přišli s nějakým problémem, ale většinou o něm mluvil odborník. Tady je to o těch vztazích a o tom, že oni jdou s kůží na trh, tak, jak je to ve skutečnosti, na pavlačích, v panelácích, na vesnicích.“
Jsou hranice, za které byste při zpovídání hostů nešel?
„Někdy cítím, že by ta otázka ještě víc vyzdvihla ten pořad, ale mám své hranice. Zaprvé je to ve vztahu k ženám, protože když tam přijde žena, tak já chci, aby k ní všichni byli slušní. Můžu si myslet cokoliv, ale nemůžu to dát najevo. A pak jsou to děti. Přiznám se, že nemám rád, když jsou v pořadech děti, s výjimkou těch pro ně určených. A to hlavně proto, že oni nerozhodují sami za sebe a do pořadu je vezmou rodiče nebo prarodiče. Tam bych se třeba nezeptal, když by šlo, jako v mém pořadu o vztazích, o spor maminky proti tatínkovi, koho máš radši. To je hrozně nefér a to se mi otevírá kudla v kapse.“
„S tím problém nemám. Možná i proto, že jsem si tím před lety sám prošel, před devatenácti lety jsem bojoval s leukemií. Mě už to ale malinko otravuje, je to stejné jako sexuální orientace. A na tom nic nezměním a myslím, že už to ví i potkani v kanále. A co se týká toho zdraví, nechci o tom moc mluvit, protože jsem v duchu trošku strašpytel a nerad bych něco zakřikl.“
Čeho se bojíte?
„Jednou mi lékaři řekli, že se ta nemoc může vrátit. Takže nebudu nikomu nic nalhávat, zkrátka když mě bolí břicho nebo v krku, tak první, co mě vždycky napadne, je tahle věc. Že se něco děje, i když to tak není, ale ta vnitřní panika se nastartuje. A druhá věc je, že se na mě obrací spousta lidí, kteří mají jiné diagnózy a myslí, že jim poradím, za jakým doktorem jít. Ale tak to není, takhle to nefunguje. Taky za těch dvacet let se medicína strašně změnila. Hlavně jediné, o co se snažím, je volat hodně hlasitě, že základ je prevence!“
Celý rozhovor si můžete přečíst v sobotním vydání deníku Aha!.