Jaroslav Starka: Tahali mě jako medvěda

První den na svobodě: Setkání s manželkou se neobešlo bez slz

Lepší přivítání si nemohli vymyslet,“ povídal spokojeně JAROSLAV STARKA (52), prezident klubu. Jinak mluvil potichu, snažil se, aby nevyzněla jeho slova ublíženě. Skoro tři měsíce strávil za mřížemi, z vazby ho propustili na kauci (údajně 8 milionů Kč) v úterý. Stále však čelí obvinění z únosu a vraždy otce podnikatele Radovana Krejčíře Lamberta.

Jak se vám spalo první noc doma?
„Noc byla krátká, moc jsem se nevyspal. Byl jsem poslední dobou zvyklý usínat jinak. Je to zvláštní, když se dostanete z těch všech želez a mříží.“

Hned po propuštění jste jel domů?
„Pochopitelně. Čekal na mě můj advokát Kramarič, dovezl mě domů. Koupil mi nový telefon a zajistil mé staré číslo. Všechno mi totiž sebrali a nevrátili.“

Jaké bylo shledání s rodinou?
„Dojemné. Bylo to na slzu. Nikdo asi nedokáže být v takové situaci tvrďák. Já určitě ne. Rodina mi moc chyběla, jsem na ni silně fixovaný.“

Jste spokojen, jak vedla klub manželka Kateřina?
„Naprosto. Ona je přísný šéf. Všechno udělala velmi správně. Ale mrzí mě, že jsem jí do toho kolotoče zatáhnul, to jsem nikdy nechtěl. Ale zvládla to.“

Výrazně jste pohubl.
„Shodil jsem dvanáct kilo, ale ještě osm bych potřeboval. Na tohle byl ten kriminál dobrý.“ (hořký úsměv)

Trpíte cukrovkou a málem jste prý přišel o nohu. Bylo to tak dramatické?
„Bylo, ale pomohli mi hodně lékaři na Pankráci. Nohu mi zachránili. Ale pěkně se ke mně chovali i v ostravské věznici. I bachaři byli slušní.“

Měl jste prý na pokoji televizi.
„S úhlopříčkou šestnáct centimetrů, koukal jsem na ni z metru. Tady na Pankráci jsem měl zase pěkný výhled na Prahu. I taková drobnost povzbudí.“

Jaké to bylo, když na vás poslali psychiatra?
„Zkoumal, jak jsem se choval před pěti lety. Podrobil jsem se tomu bez řečí, tak snad uznal, že nejsem na hlavu praštěnej.“

Jak se zpětně díváte na své dramatické zatčení?
„Bylo to nesmyslné. Mohli mě přece sebrat kdekoli a úplně v klidu. Šel bych s nimi normálně. Tohle byla šaškárna, komando se samopaly, nad hlavou vrtulníky, jako v kovbojce. Víte, co to muselo stát peněz?“

Ležel jste na zemi na silnici, každý si to pamatuje.
„Nosem jsem ryl do betonu, klepeta mi schválně stáhli, co to šlo. Bylo to nutné? Točil to policejní kameraman a večer to měly všechny televize. Ale dojem na veřejnost to asi udělalo. Doufám, že za to někdo bude zodpovědný. Že to nějaká inspekce vyšetří.“

Komando se od vás prý nehnulo ani na krok, když jste chodil po doktorech.
„Tahali mě v poutech jako medvěda. Šel jsem na kontrolu se srdcem a okolo mě šest policistů s namířenými samopaly. Všude mě jen tahala zásahovka. Proti mě šel odsouzený vrah jen s dvěma přivaděči justiční stráže.“

Jak vysokou částku jste musel složit na kauci? Je to osm milionů korun?
„Kauce je vysoká, ztíží mi to pozici ve fotbale, musím platit lidi v klubu. Věřím ale, že se tam nevrátím. Mám před sebou nějakých deset let života a chci je dožít v klidu podle svého.“

Autor: Michal Chytil
Foto Aha!: Denisa Hamerníková