Práskni to o mantinel

Gólman Slavie Michal Vorel poznal, že chytit míč v hale není zrovna sranda. Přihrávka o mantinel, kterou brankář nečeká, se kontroluje hodně těžko. (Aha! – Denisa Hamerníková)

15. ledna 2007 • 02:00

PRAHA – Halový turnaj, zpestření zimní fotbalové prázdnoty. Proč je tak atraktivní? A co je jinak, než na zápase dvou klasických jedenáctek?

Půvab halového turnaje? Lidé vidí rychlé akce, souboje i překvapivé branky

Fotbal je rychlejší, dynamičtější, s hodně kontakty, hraje se nahoru dolů a padá spousta branek.
„Je to docela fofr, dvě přihrávky, střela, to mám rád,“ pochvaloval si mladoboleslavský Marek Kulič.
Aktéři na hřišti se rychle střídají, hráči naskakují do hry přes mantinel. Kdo je chytrý, nabíhá přímo ze střídačky do šance.
„Je to jako v hokeji. Šup přes mantinel, točíš se v celých pětkách, takže na place jsou pořád čerství hráči,“ popsal liberecký Jiří Bílek.
Hraje se jen 2 x 15 minut, na malém prostoru, není čas na taktizování, lidé se nenudí. Nad »trávníkem« visí kostka s obrazovkami na níž diváci opakovaně sledují vydařené akce, góly, dění na lavičce i co se děje v hledišti.
Diváci v hale udělají mnohem bouřlivější atmosféru, jsou blíž dění na hřišti a hráči se na oplátku lépe vyhecují.
„Lidi jsou tu skvělí, moc se mi to líbí,“ líčil nadšeně slávista Dušan Švento.
Není potřeba klasická klička, pohotovější hráči si narazí okolo soupeře míč o mantinel, podobně si i přihrávají.
„Je to o chytrosti. Když si narazíte o zadní mantinel, překvapí to gólmana i bránící hráče, padá po takové situaci hodně gólů,“ všiml si z hlediště liberecký Jan Nezmar.