Marek Schwarz: Nikdo ho nesbalil!

Mladý gólman Marek Schwarz se musel coby nováček převléknout za ženu a zpívat, ale:
Nikdo ho nesbalil!

V minulém týdnu se dočkal. „Sedl jsem do auta a jel. Farma je jen dvě a půl hodiny od St. Louis. Člověk to odřídí v klidu,“ vyprávěl nadějný gólman. Trenér Andy Murray ho ve čtvrtek zase poslal zpátky do záložního týmu s tím, že nemá smysl, aby pouze seděl na lavičce. Na farmě se musel převléknut za ženu a k zápasům tam jezdí kamionem.

Odchytal jste jeden celý zápas, v dalším pak něco přes minutu. Ovšem poslali vás zpátky na farmu. Proč?
„Uzdravil se Legace, tak mě poslali zpátky. Abych chytal. Trenér říkal, že by pro mě nemělo význam,abych ve dvaceti letech jen trénoval a seděl na střídačce. Toho jsem si užil dost minulou sezonu ve Spartě, třebaže jsme získali titul. Jenže já se o něj moc nezasloužil...“

Jak se vám spalo poté, co jste chytal v NHL a splnil si tak sen? Slavil jste?
„Neslavil vůbec, vždyť není co. Je to jen jeden zápas.“

Máte upomínku na ten zápas?
„Já si na tyhle věci moc nepotrpím, ani ho nemám nahraný na DVD.“

Byl jste nervózní?
„Ani ne, víc jsem byl vystresovaný před prvním utkáním na farmě.“

Pomohli vám spoluhráči z Čech? V St. Louis nastupují Dvořák, Čajánek a Ručinský.
„Starali se o mě výborně, všude mě s sebou brali. Všechno mi ukázali a vysvětlili. Takže dobré.“

O novém kouči Blues se traduje, že je nepřítelem Čechů. Jaký jste z něj měl pocit?
„Udělal v kabině revoluci, možná budou i někoho trejdovat, ale s tím nepřátelstvím to nebude tak zlé. Myslím, že jde o dobrého trenéra.“

Jste zpět na farmě, kam to máte ze St. Louis kousek. Jak ale cestujete k zápasům záložních celků?
„Kamionem! Nejdelší cesta zatím trvala patnáct hodin, do státu New York. Letěli jsme akorát do Texasu.“

Prosím?
„Není to autobus, ale normální klasický velký kamion, a v nákladním prostoru jsou udělané postele ve třech patrech a sedačky. Do jednoho auta se vejde celej tým. Spí se docela dobře, jen nahoře se to docela kejve.“

A vy jako »bažant« v týmu musíte lézt na bidlo?
„Většinou musím čekat, co na mě zbude. Ale musím zaklepat, zatím jsem měl vždycky postel. Také se mohlo stát, že bych ležel na gauči nebo na zemi. A to není nic moc. Takže je lepší spát na posteli, třebaže nahoře.“

Prožil jste si v zámoří nějaký trapas?
„Snad každý den, když se snažím mluvit anglicky. Angličtina ještě není vypilovaná, za ten rok, co jsem byl v Čechách, jsem spoustu zapomněl. Ale za sezonu se zlepším. Určitě!“

Musel jste coby nováček pozvat spoluhráče na večeři, zaplatit jim pár piv?
„Kdyby jen to. Na farmě jsme měli párty, na kterou nováčci museli přijít převlečení za holky. Do nejlepší restaurace ve městě. Tam jsme museli zpívat, přednášet. Docela sranda.“

Byl jste ženská k nakousnutí?
„Tak to nevím, to říct nemůžu. Asi nic moc, mám chlupatý nohy. Nikdo mě neklofnul. Přítelkyně se mi smála, když mě viděla, jak jsem přišel domů.“

Na brankářské masce máte podivnou postavu, co znamená?
„Chtěl jsem něco bláznivého, tak mi nastříkali v Americe šílence ve svěrací kazajce. (smích) Jsem spokojený, je to sranda.“


Chystáte se na Vánoce?
„Jasně, užiju si je po čtyřech letech. Teď jsem byl třikrát v řadě na mistrovství světa dvacítek. S přítelkyní (Terezou) půjdeme koupit stromek, už se těšíme, jak si ho ozdobíme. Svátky mi za ty roky chyběly.“

A co dárky, nakupoval jste v St. Louis?
„Ne, na to nebyl čas. Já na dárky čekám, objednal jsem si je totiž přes internet, ale ještě nepřišly.“

Žijete v Peorii, jaké to je město?
„Na místní poměry malé, má jen dvě stě tisíc obyvatel. Je hodně roztáhlé. S Michalem Birnerem a Romanem Polákem bydlíme u sebe v apartmánech, je to patnáct minut od centra. U umělého jezírka. Je to pěkné. Říkal jsem si, že by se daly chytat ryby, ale je zima. Díra to není, ale St. Louis také ne.“

Autor: Jan Uhlík