„Na život je to tady parádní. Dvacet nad nulou, ještě v říjnu jsme se cachtali v moři. Svítí sluníčko, pohoda,“ říká spokojeně. A co víc, Koller ani neplatí daně, v Monaku jsou totiž nulové! „Vždyť říkám, skvělé angažmá…“

Tak žije obr Dino v pidizemi...

Jan Koller má v Monaku krásný život – o Vánocích je dvacet nad nulou, svítí sluníčko, a ještě neplatí daně

MONAKO – Ostré slunce dopadá na zářivě bílé jachty, nad přístavem sem tam přeletí racek a poslední otužilci polehávají na vyhřátém písku nedlouhé pláže pod kaskádami paneláků. Že se blíží Vánoce, poznáte jen podle stánků a jejich sortimentu na malém tržišti. Na svařák ani punč ale nemáte moc chuť, je totiž dvacet nad nulou. V Monte Carlu, nejznámějším z městských částí malého státečku Monako na jihu Evropy, se nějak nemůžete dostat do té správně sentimentální vánoční nálady. Podobně je na tom i český fotbalový útočník JAN KOLLER (33). Hraje tady od léta a pochvaluje si.

„Když odmyslím trochu problematický vstup do sezony a mé zranění, je tohle angažmá na život úplně ideální,“ povídá vysoký forvard. Cení si klidu, noblesy, pozitivně naladěných lidí. I skutečnosti, že má všude blízko. „Je to tady jen trochu malý. Nebo já jsem možná trochu vyšší na tak malou zemi,“ směje se. Rozloha Monaka není ani dva kilometry čtvereční. Když jedete autem, pořád jen kroutíte volantem, jak se ulice vinou klikatě od moře vzhůru do svahu. „Zahrál bych si hokej, ale nemám tu brusle. A vlastně ani parťáky,“ povzdychne, když prochází kolem kluziště přímo v přístavu Monaka. Vedle obrovských lodí šmajdají kolem mantinelu bruslaři začátečníci. „V létě je to plavecký bazén, teď nám z toho ale udělali zimák pod otevřeným nebem.“ Dál jsou luxusní restaurace, nad skálou kasino, knížecí palác. A to všechno přehlédnete z obrovského ruského kola. Dino usedá do jedné z gondol a nechá se vyvézt vzhůru. „Támhle už je Itálie, na druhou stranu zase Francie. Nice a Cannes,“ rozpřáhne se, ale po chvilce se pevně chytí železné konstrukce. „Fuj, to je výška. Létat mi nevadí, ale nemám dobrý pocit z otevřených výšek.“ Pak ještě ukáže, kde se losuje Liga mistrů, kde mají sraz piloti formule 1 a rallye, kde se vyhlašuje Sportovec roku. Monte Carlo je středisko společenského a sportovního života. Jsou tu banky, pojišťovny, kasina, sídla tu má řada firem a hlavně tu bydlí movití. Když jste rezidentem, neplatíte tady daně. „To je také pozitivní na tomhle angažmá. Zrovna včera jsem dostal pobytovou kartu,“ uzavírá procházku po pidizemi obr Dino.

7x Monte Carlo očima Jana Kollera

Monte Carlo je světově proslulé mnoha podniky i osobnostmi. Je to knížectví, jemuž vládne modrá krev, jezdí se tu závody F1 i rallye, jsou tu banky, přístav obrovských jachet, kasina. Jak by si Jan Koller počínal jako pilot F1, hazardní hráč nebo jako pravý Monačan?

Jako pilot F1?

„Tady v přístavu je start i cíl Velké ceny. Určitě se půjdu podívat. Do kokpitu bych se asi sotva nasoukal. Ale koukám v televizi na závody. Držel jsem palce vždycky Michaelu Schumacherovi, teď si budu muset najít jiného koně. Schumiho znám, hráli jsme spolu fotbal, exhibici v Madridu. Byl jsem tam tehdy s Tomášem Rosickým a Markem Jankulovskim a vzpomínám, že mu to šlo. Hrává záložníka.“

Jako soutěžní jezdec?

„Rallye Monte Carlo? To si také nenechám ujít, ale ve městě se odehrává jen start, jinak se jezdí nahoře v kopcích. Já bych do toho nesedl. Jsem jako řidič už uvážlivější a zodpovědnější, rychle jedu, jen když si to skutečně mohu dovolit, což je na německý dálnici. Tady ve Francii by mě to stálo hromadu peněz, jsou tu vysoké pokuty a radary na každém kroku.“

Jako hazardní hráč?

„Mám rád spíš karty, jsem karetní hráč. V nároďáku mastíme s Jirkou Štajnerem, Markem Kuličem, přibyl Roman Vonášek, který teď dělá kustoda. Ale ruleta nebo black jack mě neláká. Byli jsme kousek za Monakem v kasinu, jen se podívat, ale není to pro mě. Tady v Monte Carlu jsou luxusní kasina, musíš mít oblek a pořádně naditou peněženku, je to víc o prestiži než o hazardu.“

Jako bankéř?

„Tady má sídlo hodně bank, bydlí tu i plno bankéřů, ale já bych asi nebyl dobrý finančník. Spíš šetřím, jsem konzervativní, co se týče investic. Držím doma kasu a nerad utrácím. Po rozpadu federace jsem ve skladu rozděloval mince, které se stahovaly z oběhu, to jsem dělal s penězi. Ale pak už přišla první smlouva, šel jsem do Sparty.“

Jako aristokrat?

„Já kluk z vesnice? To asi těžko. S tím nemám žádný zkušenosti (směje se). Knížete tu jednoho máme, Alberta, tak to stačí. Je to sympaťák, před sezonou přišel do kabiny a osobně mě přivítal. Bavili jsme se německy a vím o něm, že je velkým fanouškem sportu. Na fotbal občas přijde i princezna Stephanie.“

Jako pilot bobu?

„Kníže Albert jezdíval v bobu, to je pravda, byl dokonce na olympiádách. Ale já mám pocit, že to je nebezpečný. Rychle to sviští, je to hukot v tom korytu. Měl bych z toho stísněný pocity. Já mám rád sporty, který mi jdou hned, fotbal, hokej, a u toho bobu mám pocit, že se musím vybourat v první zatáčce.“

Jako majitel jachty?

„To bych se asi utopil hned u břehu. Jednou jsem byl na jachtě, přijel Pavel Nedvěd, naložil nás a jeli jsme. Prohlédli jsme si Azurové pobřeží, Nice, Cannes, Saint Tropez. Byl jsem kdysi i na plachetnici, na dovolené, ale zaneslo mě to daleko od břehu. Jachtu bych ani nechtěl. Nemám rád, když se pode mnou houpe podlaha.

Autor: Michal Chytil
Foto Aha!: Denisa Hamerníková