Frenštát pod Radhoštěm se rozloučil s legendárním skokanem: Pohádka o Raškovi končí...

Odešel velký muž, první český vítěz ze zimní olympiády. Skokan na lyžích Jiří Raška (†70) dlouho vzdoroval vážné nemoci, nakonec ho ale ta potvora porazila. Minulý pátek se mu zastavilo srdce. Správnému člověku, jenž byl vzorem pro řadu generací. Včera se s ním blízcí, přátelé a veřejnost rozloučili ve Smuteční síni ve Frenštátě pod Radhoštěm.
„Nechce se věřit, že se už mezi námi neobjeví. Ale bude žít dále v našich srdcích, v našich raškovských vzpomínkách. Parafrází slov Oty Pavla se chce říct: Veliká škoda, že pohádka o Raškovi končí,“ vzdal úctu skokanskému šampionovi Oldřich Svojanovský, zástupce Českého olympijského výboru.
Manželka Věra, syn Jiří, vnuk Jan Mazoch, který po pádu skončil se skákáním. Ti všichni a další z rodiny se jen těžce loučili se svým manželem, tatínkem, dědečkem. Slzy jim kanuly po tvářích, když přistoupili k otevřené rakvi, pohladili jeho tvář. Neubránila se jim ani Dana Zátopková, někdejší atletka, manželka běžce Emila. Ač jí bude letos 90 let, nemohla zůstat sedět v Praze, přijela se rozloučit s kamarádem.
Na poslední cestu Rašku doprovodily melodie, které měl velký Valach rád. Věra Špinarová, Marie Rottrová, Až mě andělé zavolají k sobě Petra Spáleného. Všem běhal mráz po zádech, když zazněly úryvky z díla Oty Pavla. Do smíchu určitě tentokrát nebylo herci Bolku Polívkovi, poklonit se velkému krajanovi přišel i »Monsieur Dakar« Karel Loprais.
Každá pohádka má svůj konec. Jen škoda, že se uzavřela i ta o Jiřím Raškovi. Skvělém člověku, velkém sportovci, který neuhnul ani komunistům. Teď po něm pojmenují skokanský areál ve Frenštátě.
Sbohem, pane Raško! Budete všem scházet…
Věra Čáslavská, sedminásobná olympijská vítězka v gymnastice:
„Jirka byl skvělý člověk, oč nenápadnější, o to lepšího srdce. Moc ráda jsem před rokem přijala účast na jeho sedmdesátiny, tehdy bylo veselo, dnes bohužel moc smutno, ale v našich srdcích zůstává navždy.“
Dana Zátopková, oštěpařská vítězka z OH 1952:
„Slyšela jsem, že má Jirka spočinout k věčnému skokanskému snu na Valašském Slavíně v sousedním Rožnově pod Radhoštěm vedle mého Emila. Jsem si jistá, že vyvedou nějakou čertovinu a určitě si budou mít o čem povídat.“