Dave Simpson: Silný otřes mozku

„Měl jsem strach. Byl jako loutka, hadrová panenka. Ruka mu spadla z nosítek, byl úplně bezvládný.
Víte, co to muselo být za ránu, když takový stodevadesáti- centimetrový chlap ztratí vědomí?“
MUDr. Vladimír Lemon

Má těžký otřes mozku. Lékaři bojovali o jeho život, mladý fotbalista je už mimo ohrožení života, ale stále nelze vyloučit možné komplikace.

Fotbal je čím dál brutálnější, trávníky obchází strach. Zákeřných faulů přibývá, mívají dohru v nemocnicích, začíná jít o život. A v lize to není poprvé.

Včera Simpsona převezli z Teplic do kladenské nemocnice. Sanitka ho dopravila na »jipku« neurologického oddělení. „Ne, nemůže s vámi mluvit,“ odmítl kontakt s hráčem MUDr. Vladimír Lemon, lékař kladenského týmu. On hráče ošetřoval na hřišti i v útrobách stadionu. „Měl jsem obrovský strach, skutečně. Rychle se nám ztrácel, ještě jsem se s takovým zraněním nesetkal,“ přiznal. „Byl jako loutka, bezvládný,“ popsal MUDr. Lemon.

Simpson byl dvacet minut v bezvědomí, až v teplické nemocnici se po intubaci probral k vědomí. Včera na něj v Kladně čekala přítelkyně se záložníkem Tomášem Strnadem, ale mluvit s ním nemohli. „Je pod prášky, ale jeho stav se lepší,“ řekla jen. Jinak se o stavu pacienta nemluví. Kladno vydalo embargo, Sparta, jíž hráč patří, vzkázala, že se pochopitelně o jeho stav zajímá a poskytne mu veškerou zdravotnickou péči. Simpson pochopitelně zatím příliš nekomunikuje, otřes byl příliš silný. Když ho nesli nemocniční chodbou, měl prý jen zvrácený zrak. „Potřebuje spát, odpočívat,“ pověděl primář kladenské neurologie MUDr. Tomáš Bouzek. Nepustil k pacientovi nikoho. Dnes musí Simpson na vyšetření magnetickou rezonancí.

MUDr. Vladimír LEMON
Strašná rána! Jako baseballovou pálkou

KLADNO – Je chirurg, operuje žaludky a slepá střeva, a tohle pro něj byl šok. Lékař kladenských fotbalistů MUDr. Vladimír LEMON se s podobným zraněním nesetkal.

Můžete popsat, co přesně se stalo?
„Dave Simpson dostal od protihráče Kaufmana loktem. Do oblasti nad levým uchem. Měl tržnou ránu, krvácel. Což v první chvíli vypadalo, že to je jediný problém.“

Jenže v kabině prý upadl do bezvědomí.
„Tam začal ztrácet vědomí, měl rozšířené zornice, nitkovitý puls, přerušované dýchání, začal křečovat. Podložil jsem mu nohy, zvedl sanici, aby mu nezapadl jazyk. A museli jsme rychle do nemocnice, kde ho pan doktor Kokoška intuboval a jeho stav se pak začal stabilizovat.“

Naštěstí se nepotvrdilo, že krvácí do mozku.
„Následné vyšetření, cétéčko, vyloučilo frakturu lebky a další poranění a tedy i krvácení do mozku. Ale když je takhle dlouhé bezvědomí a silný otřes mozku, nemůžete vyloučit ohrožení života.“

Následky nehrozí?
„Může dojít k poúrazové epilepsii, výpadku paměti, dalším bolestem hlavy.“

Můžete k něčemu přirovnat sílu úderu?
„Je to úder, jako byste ho vzal baseballovou pálkou. Nechci mluvit o úmyslu, ale faul loktem je vždycky brutální.“

Když se lámou kosti...

PRAHA (bar) – Horor. Spoluhráči zděšeně klopí oči, fanouškům hrůzou vstávají vlasy na hlavě. Křupou kosti, dech se tají. Chvíle, které vhánějí strach do očí. Osudové okamžiky, v nichž se lámou perspektivní kariéry nadějných hráčů. Deník Aha! vybral pět nejhorších fotbalových zranění na českých stadionech v samostatné lize. Čtyři z nich se stala v průběhu posledních sedmi měsíců…

Hrůza číslo 1 (Vladimír Labant, 8.11. 1999)

Šílený okamžik poznamenal poslední derby pražských »S« ve starém Edenu. Skvěle rozjetou kariéru slovenského beka Vladimíra Labanta zastavil brutální střet se spoluhráčem Gabrielem. „Otočil jsem se na Vlada, viděl jsem jeho nohu. Vypadalo to, že visí jen na stulpně,“ popsal tehdy Gabriel. Labant na tehdejší skvělé výkony už nikdy nenavázal, fotbalově dožívá ve Spartaku Trnava.

Hrůza číslo 2 (Michal Doležal, 19.3. 2006)

Fraktura lebky. I s takovým handicapem se dá odehrát poločas prvoligového utkání. Michal Doležal dokázal letos v březnu s prasklou hlavou proti Brnu dokonce skórovat. „Srazil jsem se s Patrikem Sieglem. Nic nekřuplo. Až na konci poločasu se mi z nosu a z pusy začala řinout krev, bylo to děsivé,“ vzpomíná postižený. V současnosti už zase řádí na zeleném pažitu.

Hrůza číslo 3 (Michal Švec, 26.3. 2006)

Uplynul pouhopouhý týden. Doležalovo zranění přebily líté boje 22. kola, začalo se zapomínat… Ovšem jen do řežby o špici tabulky mezi Boleslaví a Slavií. Tři minuty po půli šel sport stranou. Mladý obránce sešívaných Michal Švec se po srážce s Palátem bezvládně skácel k zemi tak nešťastně, že mu zapadl jazyk, minuty byl v bezvědomí.

Hrůza číslo 4 (Pavel Krmaš, 18.9. 2006)

Ta dohrávka 7. kola mezi Teplicemi a Spartou nebyla ani příliš vyhrocená. Přesto na ni Pavel Krmaš do smrti nezapomene. Na Stínadla přišel právě ze Sparty, chtěl se vytáhnout. Obludná shoda náhod mu to však nedovolila. Po vzdušném střetu s habánem Doškem dopadl z výšky k zemi. Pád neztlumil, ozval se jen suché prasknutí. Jedno, druhé, třetí… Tři ze čtyř kostí v jeho předloktích nevydržely. Zatím nehraje…

Hrůza číslo 5 (Dave Simpson, 22.10. 2006)

Když přišel tmavý Kanaďan v létě na Letnou, cloumalo jím nadšení. Boj o titul, pohárová Evropa. Boj ano! Ale v dresu Kladna a o život! Tuto neděli se po ostrém kontaktu s teplickým Kaufmanem zhroutil s bolestí k zemi, cestou do nemocnice zkolaboval. „Brutální zákrok. Copak mají tři body větší cenu než lidský život?“ zuřil kladenský kouč Koubek. Nemají. Několikrát však o něj i na tuzemských stadionech bohužel šlo…

Autor: Michal Chytil
Foto Aha!: Denisa Hamerníková, Martin Pekárek a ČTK