Vyhrát s dobrým koněm umí kdejaký blbec. Ale být s žebrákem druhý, to je umění.

Tady vládne legendární český žokej a pětinásobný vítěz Velké pardubické JOSEF VÁŇA (53).

Minulou neděli jste při své jednadvacáté Velké pardubické doběhl s Juventusem druhý. Co vás drží v takhle skvělé formě?
„Já tady s těma klukama, svým synem nebo Pepou Bartošem (letošní vítěz Velké na koni Decent Fellow – pozn. red.), jezdím minimálně čtyři koně denně. I když sportu už kvůli svým kyčelním kloubům moc nedám, tak jsem díky tomu pořád denně ve formě. Jen ten finiš už nemůžu mít jak ty mladý kluci.“

Jak vypadá vás běžný den?
„Vstávám v šest nebo v sedm a jdu si nachystat práci. V létě začínáme jezdit v sedm, teď už asi dva týdny v osm. To nám trvá asi do dvanácti. Pak koně, pokud to počasí dovolí, pustíme do výběhu. Kolem páté hodiny se ještě dělají večerní práce. Koně se pucují, nakrmí a jde se spát.“

Máte vůbec čas na něco jiného než koně?
„Bohužel pořád jezdím kvůli něčemu do Prahy. Kolem těch našich 65 koní je té administrativní práce spousty. Paní dělá ekonomickou stránku a já se starám o ostatní věci, jako je třeba přihlašování koní do dostihů a podobně.“

Většina žokejů si musí hlídat váhu. Musíte se omezovat i vy?
„Já neznám žokeje, kterej by neměl problémy s váhou (smích). Já je naštěstí už nemám takové jako za mlada. To jsem měl v úterý 73 a v neděli 65 kilo! Váha mi lítala tam a zpátky jako prd.“

Chodí k vám mladší jezdci pro radu? Zkušeností máte na rozdávání.
„Nechoděj, to já je musím vždycky zdrbat, když něco vyvedou. Ale platí, že člověk se učí celej život. Když si myslíš, že už jsi chytrej, dostaneš pořádně na kokos.“

Mrzelo by vás hodně, kdyby se žádný z vašich tří synů nepotatil?
„Ten Pepa se potatil, ale podívejte se (ukazuje na nedaleko stojícího syna), co to je za klacka. Kamarád doktor říkal, že může vyrůst až ke dvěma metrům. To je pro žokeje postava na prd.“

Plánoval jste, že když se na letošní Velké poprvé utkáte se svým synem, skončíte se závoděním. Syn ale kvůli zlomené klíční kosti nestartoval. Loučení se tedy posouvá o rok?
„Já bych to tak chtěl. Ale ono je to s tou fyzičkou čím dál horší. Juventus je kůň, který jezdce naštěstí moc v průběhu dostihu nevyčerpá.“

Jak jsou dostihy náročné na fyzičku?
„Záleží, koho jezdíte. U těch hodných koní to není takový problém. Ale jednou jsem jezdil koně, to vám bylo prase! To jsem pak nemohl zvednout ruce od pasu a pustit si kohoutek.“

Vzpomínáte si, kdy jste se poprvé díval na svět z koňského hřbetu?
„To mi byly takové tři roky. V kovárně jsem odháněl mouchy a sedlák mě posadil za odměnu na koně. U nás jinak závodní koně nebyli, a tak jsem v mládí hobloval prasátka a kravky. Co mělo čtyři nohy, to přede mnou utíkalo, protože hned jsem na tom seděl. Na pořádném koni jsem se svezl až na učení v Kladrubech nad Labem.“

Závodit jste začal až ve 28 letech.
„Na vojně jsem povyrost o šest centimetrů a nabral dvacet kilo. Přestal jsem uvažovat o tom, že bych byl někdy žokej. Dal jsem se jinou životní cestou. Ke koním jsem se dostal v těch 28 letech více méně náhodou.“

Pracoval jako vlekař, byl jste členem horské služby na Pradědu. To musely být časy…
„To byly… To se ani dneska nedá vyprávět. To, co se tenkrát konalo na horách, se ani nedá vyprávět. Dneska už je to všechno jinak, je to byznys. Tak to je i v našem sportu…“

Štve vás to?
„Mě to živí. Jsem rád, že se nám daří. Musím uživit dvě stáje, platit nájmy, lidi a tak dále. Tenkrát mi to bylo milejší, byla to práce i zábava. Dneska už je to jenom práce.“

Jak se dá vůbec na dostihovém sportu vydělávat?
„Když jsem před třemi lety prodával Decenta (koně Decent Fellow), tak jsem si myslel, že umřu blbej a chudej. Dřeli jsme od rána do večera a vytloukali klín klínem. Ale jak se nám otevřela Evropa, tak jsme přišli k větším penězům.“

Když někdo vyhraje dostih, jaký je poměr zásluh koně a jezdce?
„Já říkám, že vyhrát s dobrým koněm umí kdejaký blbec. Ale být s žebrákem druhý, to je umění. Samozřejmě, je to o koních. Dobré koně dělají dobré žokeje. Špatnej kůň může mít jakékoliv jezdce, a většinou s ním nevyhraje.“

Co o něm nevíte

◆ Na kontě má 600 startů a přes 250 vítězství v nejrůznějších dostizích
◆ Na Velké Pardubické startoval 21x. Pětkrát vyhrál (čtyřikrát s Železníkem, jednou s Vronskym). Drží rekord v počtu vítězství.
◆ Po odjezdu z Pardubic po letošní Velké zjistil, že si zapomněl na hotelu kufry.
◆ Sní o tom, že jednou Velkou vyhraje s běloušem.
◆ V současné době žije v Chýši na Karlovarsku, kde je i místostarostou. „Už to dál dělat nebudu, nemám na to čas.“
◆ Pochází z Valašska, dlouho žil na Pradědu, kde pracoval jako vlekař a člen horské služby.
◆ Je výborný lyžař. Jezdil na lyžích bývalé šampionky Olgy Charvátové!
◆ Tradičně se účastí s pilotem Miroslavem Fišerem pražského rallye sprintu. Poslední dva ročníky nedojel kvůli technickým problémům.
◆ Tento pátek oslaví 54. narozeniny.

Autor: Tomáš Klement
Foto Aha!: Denisa Hamerníková, ČTK