Tatínek wimbledonské šampionky Jiří Kvita: Péťa se nezmění!

Tak co tomu říkáte?!

„Je to krásné, nádhera! Loni bylo semifinále velké překvapení, letos už se úspěch možná trošičku čekal. Ale tohle je naprosto úžasné! Máme doma wimbledonskou šampionku!“

Nachystali jste si už dopředu doma na poličce místo na trofej?

„My ty poháry většinou dáváme vystavit do sázkové kanceláře ve Fulneku, aby se lidi mohli podívat. A místo pro tento tác se tam určitě najde.“ (smích)

Úspěchy leckoho změní, sláva stoupne do hlavy. Co provede s Petrou?

„Já myslím že nic. Ona je pořád stejná. Když ji vidím doma nebo mezi kamarádkami ve Fulneku, nechová se jako hvězda. Péťu úspěch nezmění.“

Vaše dcera je všeobecně oblíbená, má nálepku pohodářky. Opravdu byla vždycky hodná?

„Neměli jsme s ní problémy. Každý den po škole jsme chodili trénovat, o prázdninách i dopoledne. Nikdy neřekla, že se jí nechce, i když jako každé dítě by taky někdy raději lenošila.“

Dostala od vás na zadek?

„To ne, ale zakřičel jsem si na ni, to určitě. Byl to takový bič a med, nechyběly slzy. Když se mi něco nelíbilo, zvýšil jsem hlas, ale to je asi normální.“

Měla už v dětství vlastnosti, které ji od ostatních odlišovaly? Zarputilost, pevné nervy...

„Ale já bych neřekl, že se od ostatních odlišovala! My jsme trénovali pomalu, postupně, nedávali jsme velké dávky. Proto nikdy nebyla tolik opotřebovaná jako její vrstevnice.“

Vy jste ji vypiplal, wimbledonský úspěch je i váš!

„Je pravda, že trenér Kotyza navazuje na to, co jsme se naučili. Ona hrála vždycky aktivně, chtěla si chodit pro body, od děcka nebyla na nějaké dlouhé pinkání. Až jsem ji musel brzdit, aby nelítala pořád na síť. Ale jsem rád, že ji vede zrovna David Kotyza. Jsme naladěni na stejnou notu.“

Na Petře všichni obdivují její psychickou odolnost. Kde ji vzala?

„To víte, některé vlastnosti má po rodičích... Ona neměla nic zadarmo, vše si musela vybojovat. Nikdy jsme na žácích nežádali o nějakou volnou kartu, vždycky si to uhrála. Má to v sobě. Vyhecuje se, je silná v koncovkách.“

Jaké měla koníčky kromě tenisu?

„Jako děcko ji bavila keramika, její výrobky máme schované. Dělala i jiné sporty – chodila do basketu, občas se mnou do volejbalu, ale keramika ji skutečně chytla. Jednou vyrobila i tenisovou raketu.“

Ve Fulneku jste místostarostou. Kdy zařídíte pro Petru čestné občanství města?

„No, tak uvidíme. Na radnici byla přijata už před Wimbledonem, určitě se zase něco dělá. (smích) Kariéru snad má teprve před sebou. A pokud bude mít k tomu sportu takový přístup, bude to dobrý.“

Její lásky neřeším

O Kájovi, své první lásce, se tátovi bála říci. A co teprve když si Petra Kvitová loni nabrnkla mladičkého tenistu Adama Pavláska (16), který je o pět let mladší!

„Abych řekl pravdu, my to nijak neřešíme. To je její problém,“ mávl rukou Jiří Kvita. Jako každý táta chce, aby jeho holčičky byla hlavně šťastná. „Samozřejmě o tom víme, ale neděláme vědu z toho, že je Adam mladší. To už je její život a do toho my nezasahujeme,“ pravil.

Fotogalerie

14 fotografií