Hokejisti, a teď...Tvrdě na to!

Rozumíte, chlapci? Jako vždycky. Dejte do hry srdce i rozum, pusťte se do toho od začátku pěkně zhurta.
Jasně, je to pořád stejné – Lotyši, Dánové, Finové, Slováci, Rusové, Němci, Amíci, furt dokola. Naložit jim, poslechnout si hymnu a hajdy na kutě. Nuda? Možná! Ale pozor, Švédové dneska, to je podstatně silnější kalibr. Co takhle vyzkoušet úplně novou motivační metodu?
Zkusíme metodu lehké sugesce. Copak se vám vybaví, když se řekne Švédsko? Ale kdepak Forsberg nebo Sundin. Jděte k šípku s volvem.
Přece skvěle vyvinutá blondýna k nakousnutí! Představte si ji! Už ty žlutomodré hokejové almary vidíte jako prsatou šťabajznu s modrýma očima? No tak se do toho pusťte.
Do usilovného dobývání, na jehož konci tuhle buchtu ponecháte osudu úplně zničenou, polomrtvou, totálně vyčerpanou po náročné noci.
Představte si, jak po ní vyjedete. Kroužíte, dotíráte jako mlsný kocour, vytahujete drápky, ježíte vousky a naparujete se. Pak zaseknete. A tvrdě na věc. Ale vážně tvrdě, to je nejdůležitější. Měkký chlapi jsou Švédce k smíchu.
První úder musí být smrtící, získáte si respekt, blondýna je v defenzívě, ale čeká, co bude dál. A vy víte, že rozkaz zní jasně – dvě dávky. V první třetině, samozřejmě. Pak aby se dala na modlení. Třeba jí hokejový věrozvěst Jágr půjčí bibli; jen jestli nebohá Švédka bude mít čas v ní aspoň zalistovat.
Protože i pak to musí být mazec. A až do konce. Nešetřete ji, neměla se prsit. Zkuste ji prostě znectít, pokořit, a ještě si náramně užít.