Švéd s kořeny ve Zlíně David Petrasek: Česky jen nadávám!

Jeho dědeček pomáhal ve Zlíně stavět hokejový stadion, na kterém vyrostl loňský kat Švédů Karel Rachůnek.
On užívá české jméno, na Moravě má rodinu, rád baští knedlíky a jeho vzorem je Antonín Stavjaňa. Dnes večer však oblékne žlutomodrý dres.
David Petrasek (35) se totiž narodil ve Švédsku, čárku nad »a« háček nad »s« mu nepřidávejte. Tátu kdysi vyhnaly ruské okupační tanky, a český hokej tak přišel o skvělého beka.
●Davide, kolikrát jste byl na výletě v Česku?
„Můj táta odtamtud odešel v 19 letech, vzal si Švédku a narodil jsem se jim já. Do Zlína za příbuznými jsme s rodiči jezdili hodně, hlavně když jsem byl mladší. Je zvláštní pocit hrát proti českému týmu, navíc v semifinále mistrovství světa...“
● Máte v Česku pořád nějaké příbuzné?
„Žije tam můj strýc a dvě sestřenice. Možná přijedou i sem do Bratislavy. Je tu můj táta, tak se spolu domluví a třeba se na zápas podívají společně.“● Komu budou fandit?„Táta to má padesát na padesát. Bude to pro něj těžký zápas. (usmívá se) Ale na druhou stranu – nemůže prohrát!“
● Vy ovšem ano. Jak chcete uhlídat famózního Jágra?
„Je to pořád superstar, jeden z nejlepších hráčů světa. Ale jak ho zastavit? To fakt nevím! (směje se) V KHL jsme s Dinamem Minsk proti němu prohráli oba zápasy.“
● Možná ho zaskočíte, když na něj promluvíte česky, ne?
„To nevím, vždyť já umím jen nadávky... (směje se) V Minsku jsme měli českého kouče (Marka Sýkoru – pozn. aut.), tak jsem něco pochytil.“
Strýc Petrášek: Davide, prohrajete!
Chystal se do Bratislavy, aby dnes viděl v akci svého synovce. „David je houževnatý, jako všichni Švédi, a samozřejmě mu přeji všechno nejlepší. Má ovšem smůlu, vidím to na švédský bronz!
Naši jsou letos skvělí,“ směje se Vlastimil Petrášek (62). Žije ve Zlíně, jeho o dva roky mladší brácha Miroslav ve Švédsku. „S mladým Davidem i s jeho tátou se vídáme docela často.
V Jönköpingu, kde brácha po emigraci v roce 1969 zakotvil a pak se tam oženil, to už znám hodně dobře. Je to takový švédský Zlín,“ srovnává. Za to, že mu sourozenec pláchl za kopečky, prý nese vinu i on.
„Měl nastoupit na vojnu, já jsem zrovna sloužil v Klatovech, kde jsem hrál za vojenský klub fotbal. Zajel za mnou do kasáren, a když viděl, jak to chodí, tak se s dalšími kluky ze Zlína rozhodli jen tak bez ničeho emigrovat,“ vzpomíná.