Hadamczikův bývalý kouč a mistr světa z roku 1949 František Vacovský: Hodně štěstí, Lojzíku!
Dnes večer pro něj začne hon za obhajobou loňského zlata, jež získal jeho předchůdce Vladimír Růžička. Zvládne to Alois Hadamczik? Mohl by, vždyť i on se učil u mistra světa!
U Františka Vacovského (84), světového šampiona z roku 1949, který jej v 70. letech minulého století vedl v Kopřivnici. „Mám na Lojzíka hezké vzpomínky,“ říká otcovsky trenér, který Hadamczika do »velkého hokeje« vytáhl z divize.
Jak se to seběhlo?
„Doslechl jsem se, že vedle v Novém Jičíně hraje dobře nějakej habán. Tak jsem se tam jel podívat a přemluvil jsem Lojzíka, aby šel k nám do Kopřivnice. Neměl lehké se dostat do týmu, tenkrát jsme hráli 1. ligu. Ale on byl pracovitej, dělnej. Vedl jsem ho dva roky, než jsem se vrátil do Budějovic.“
Zapomněl na vás, nebo jste pořád v kontaktu?
„Furt. (usmívá se) Pořád se zdravíme, tuhle o mně dokonce povídal do novin. A já ho všude chválím, jak je poctivej a hodnej. Jenže pro národní mužstvo musí taky někdy přitvrdit!“
A uměl to jako mladý? Byl v kabině šéfem?
„Vůbec neměl naději. Byli tam kluci z Brna, ze Zlína, kteří se hrnuli do Kopřivnice, protože tam tenkrát byly byty. A nemuselo se chodit do práce.“
Počkejte, v dnešním měřítku by se ti hráči považovali za profesionály...
„Bylo to tam zařízené tak, že dva hráči dostali za úkol ráno v 6 píchnout pro všechny a my šli v 9 trénovat. Pak na oběd a odpoledne znovu na led. A oni radši trénovali, než chodili do Tatrovky.“ (usmívá se)
Co byste panu Hadamczikovi vzkázal pro MS?
„Už jsem mu popřál (potkali se ve středu na zápase s Kanadou – pozn. aut.). A to hodně štěstí, protože bez něj se hokej hrát nedá.“
