10 let od titulu mistrů světa hokejových juniorů z Moskvy: Kouč dvojnásobných juniorských šampionů Jaroslav Holík se vykřesal z nejhoršího! Mám se dobře! Jen to zdraví...
Na podzim se o něj bál celý hokejový národ. Ale kampak na legendárního Jaroslava Holíka (68)! Jen co se vykurýroval a zabouchl dveře nemocnice, uháněl do Kanady za vnoučaty. Zpátky se vrátil teprve před pár dny, překypující hokejovými zážitky. „Mám se dobře, akorát zdraví mi moc neslouží,“ usmívá se.
Co vás souží? Vždyť vypadáte svěže...
„Od šedesátky mě trápí nějaké viry, které jsem chytil. Pořád otékám. Beru na to kortikoidy, to mi zas dělá problémy jinde, trombózu mám... Stáří není moc příjemný. (usměje se) Nikdy jsem s tím nepočítal. Nepil jsem, nekouřil a stejně to přijde. Někteří to mají obráceně a jsou na tom dobře. Ale vyrovnal jsem se s tím. Nic jiného se dělat nedá.“
Ale určitě je vám lépe než na podzim, že?
„To bylo špatný. Upadl jsem na dvakrát operovanou nohu, naštípl jsem si nějakou kůstku v kyčli. Ale nejhorší bylo, že mi potom v Brně na JIPce našli, že jsem měl meningokoka, listerii (tato bakterie u starších lidí způsobuje zánět mozku – pozn. aut.). Takže jedno pro druhé vlastně bylo dobré. Pořád jsem si stěžoval, že mě bolí hlava. Tady zezadu. (ukazuje si na zátylek) Ale nikdo nepřišel na to, proč. Pak by to bylo mnohem a mnohem horší.“
A bolesti jsou úplně pryč?
„Dostal jsem se z toho. Hned na to jsem jel za vnoučaty do Kanady, kde jsem zůstal pět neděl. Dalo by se říct, že jsem v pohodě.“ (směje se)
Tudíž teď nemáte problém vzít lopatu a odházet u domu sníh?
„Na chalupě, kam jsem se před Vánoci natrvalo přestěhoval, to ani jinak nejde. Dlouhé trasy: dvě stě, tři sta metrů.“
Na podzim se probírala i osm let stará kauza, kdy jste měl údajně chtít za start Jana Platila ve dvacítce 50 000 korun. Do případu se pustila policie. Má ten případ nějaký vývoj?
„To já nevím. Zavřenej zatím nejsem, ani jsem nic neplatil. Nevím, co by na tom chtěli vyšetřit. (směje se) Někteří lidé, kteří mě nemají rádi a sami nedosáhli žádných úspěchů, to někde vytáhli. Nevím jak, a ani mě to nezajímá.“
Takže to byl útok ze závisti?
„Já byl vynikající hráč a velmi dobrej trenér. Vyhrál jsem ligu i mistrovství světa. Kdo z ostatních trenérů u nás vyhrál dvacítky? A hlavně se mi podařily děti. To je prostě závist těch, kteří umějí akorát říkat nesmysly do novin, jak by se to mělo dělat. Proč tedy neudělali něco ze svých dětí?“
David Musil: Pokračovatel rodu
Mohl hrát už letos na MS v hokeji do 20 let. Vnuk Jaroslava Holíka a syn nedávného asistenta národního týmu Františka Musila David (17) ale neprošel posledním zúžením nominace. Měl smůlu, nestihl se zotavit ze zranění. „V posledním zápase, který jsem viděl, ho sestřelili golfem,“ referuje Holík.
Obrovitý bek Vancouveru Giants (193 cm, 95 kg) má šanci být vysoko příští rok na draftu. „Dostává do toho stejnou chuť jako kdysi můj kluk. Ví, že se pro to musí hodně dělat. Kanada prospěje všem. Ať si tady říkají, co chtějí,“ přemítá vytrvalý kritik poměrů v českém hokeji.
Vidí rád, že David má tvrdou a přísnou výchovu, kterou Holík uplatnil i na svém synovi Bobbym. Podle něj celý problém českého hokeje totiž spočívá právě v rodičích. „Musejí se dítěti obětovat. Jako Záhrobský, nebo nevlastní otec Vaidišové, předtím Bedáň,“ jmenuje.
Jeho vnuk prochází v Kanadě strašnou dřinou. Ráno do školy, po hodině na trénink, zpátky do lavice, ve dvě znovu na led, následuje video, nebo porada... „A pak jde do školy na doučování. Přijde o půl šesté domů a říká: (předvádí zničený, udýchaný výraz) »Mami, ani mi nedávej jíst! Já už nemůžu«.“ I takhle se tříbí hvězdy...
David Musil v dresu Giants.
