Kadlec poprvé! Klapka! Jedem... Debut v nároďáku i před kamerou

Fotbalovou parketu už má obšlápnutou, když se po dvaceti minutých hry v Lichtenštejnsku rozkoukal, byl jako uragán. A dal mazácký gól. Před kamerou? Zatím rozpačitý, stydlivý. „Byl jsem nervózní, trochu jsem se zakoktal,“ omlouval se poté, co třikrát opakoval svoji repliku a ani jednou se to paní režisérce nelíbilo. „Vašíku, ještě jednou, v klidu, vůbec nespěchej. Jako bys to říkal v kabině,“ nabádala ho Maria Procházková.

No vyprávějte to někomu, kdo stojí prvně před kamerou, zírá do obrovského černého oka, za kterým se šklebí kameraman, režisérka vedle pomáhá gesty a ještě na něj pálí žárovky sílou slunce... On totiž ani v kabině benjamínek Vašík Kadlec nevede řeči. Je mu přece osmnáct! „Napočtvrté jsem to dal. A docela v pohodě,“ vydechl pak s ulehčením.

Jenže to se musel napít, přepudrovali ho a režisérka vyhnala štáb a další čumily. Zbyla jen ona, kameraman a zvukař. „Jak nikdo nekoukal, cítil jsem se líp,“ přiznal. Mluvil o tom, že bere maturitu vážně. Stejně jako fotbal.

Na chodbě před tělocvičnou pražského Keplerova gymnázia už se tísnili studenti, chystal se další obraz. Vašek si zavázal tkaničky u bot, mávl na ostatní a uháněli hrát fotbal. Podle scénáře měl dát gól, což už mu nečinilo problém. Asi stejně jako ve Vaduzu, v 28. minutě. Pohodička. „Ale ten gól, Vašku, ještě jednou,“ houkla si režisérka.

Hmm, tohle by měl zavelet i trenér Bílek. A pak už to bude definitivně ono...

Film? Živit bych se tím nechtěl

Jestli se skutečně stane fotbalovou hvězdou, čeká ho třeba další natáčení. Střihne si možná sem tam reklamu. Václav Kadlec si zatím odbyl úspěšnou premiéru před kamerou.

Jaké to bylo, Vašku?
„Docela pohoda, ale živit bych se tím nechtěl. Pořád samé přestávky a čekání.“

Jednu větu opakujete do omrzení.
„Ale dobrý zase je, že když se něco nepovede, můžete to zopakovat, což ve fotbale nejde. Tam jedete načisto.“

Už jste něco natáčel?
„Hodně jsme fotili pro reklamu, ale tam se nemusí mluvit. Stačí jen grimasy, gesta, dělali jsme třeba, že řveme, což je taky zvláštní, když máte hulákat naprázdno do foťáku.“

Pokud se jednou stanete hvězdou, nebude takové natáčení výjimkou.
„Bylo by to pěkný. Natáčení už bych nějak přežil, znamenalo by to totiž, že je o mě zájem, že jsem něco ve fotbale dokázal. Ale to je ještě dlouhá cesta.“

Spot jste natáčel v rámci kampaně na státní maturity, které se teď testovaly na žácích. A jak jste na tom vy?
„Učím se, jak se dá. Mám individuální studijní plán a naštěstí mě maturita čeká až příští rok. Jsem teprve ve třeťáku. Za dva roky už to snad bude otestovaný a budu vědět, do čeho jdu.“