Sport 9. listopadu 2009 • 02:00
Slavík Šebrle!
Na tartanu už mu to nejde jako dřív. V anketě Atlet roku, která byla vyhlášena v sobotu pozdě večer, obsadil desetibojař Roman Šebrle (35) až páté místo (potřetí za sebou vyhrála oštěpařka Barbora Špotáková). Přesto v sále pražského hotelu Ambasador sklidil největší aplaus. Všechny totiž uchvátil svým pěveckým vystoupením, v němž si právě ze své klesající formy udělal náramnou legraci.
V roli zpěváka se představil už podruhé. Ale poprvé přišel s vlastní písní! Lépe řečeno s přepracovaným textem hitu Jiřího Zmožka „Už mi lásko není dvacet let“. I Šebrleho kolegové zírali. „Zvládl to skvěle, byl to vrchol večera,“ pochválila jej i vítězka Špotáková. Sama se zpěvu bránila. „Udělám všechno pro to, aby za rok vyhrál kouč a zpíval on,“ řekla v narážce na svého trenéra Černého, vášnivého country-kytaristu.
A Šebrle? Ten svou sobotní roli bral s nadhledem. „Jsem pro každou srandu, na starý kolena mi to je už jedno.“ Byl to pro něj zvláštní pocit – na vyhlášení nejlepších atletů byl už potřinácté, ale teprve letos se dočkal ovací vestoje. Že by předzvěst pěvecké kariéry? Jestli to Šebrlemu půjde jako v sobotu, aby se pomalu Karel Gott začal třást o Zlatého slavíka…
Tohle Roman zpíval
Už mi prostě není dvacet let,
už mi není ani dvacet pět,
a že to moc krásná léta jsou,
přál jsem si, ať mi zůstanou...
U nohou mi ležel celý svět,
stovku dal jsem za deset šedesát pět,
skákal osm metrů, ba i dál,
byl jsem vítěz, málo prohrával.
Čas otupí i ostrý břit
na druhou stranu – dnes mám klid
budoucnosti kráčím naproti,
jen mě při tom nikdo nefotí...
Na, na, na...
Už mi prostě není třicet let,
holt už mi je prostě třicet pět,
roky odnesly mou nirvánu,
už je cítím, hlavně po ránu.
Aspoň teď už mám čas na knížky,
kde je mých dvě stě patnáct do výšky?
A kde pět set dvacet o tyči?
Dneska už mám zkrátka po... srandě.
Kde je mých pět dvacet o tyči?
Co dřív snes sem, dnes mě poničí...
