Franto, sbohem... Legendární a »věčně mladý« fotbalista František Veselý (†65) včera ráno zemřel - Ve spánku dotlouklo dotlouklo jeho srdíčko

Fotbalista František Veselý, největší slávistický srdcař všech dob, legenda a na hřišti každým coulem bojovník, odešel. Náhle, ve spánku, dotlouklo jeho sešívané srdíčko. V pouhých pětašedesáti letech!

Ve čtvrtek večer šel spát a ráno už se neprobudil. „Je to obrovská tragédie. Ještě jsme tady u tatínka, nechápeme to. A zatím nechceme mluvit, nezlobte se,“ řekl jeho syn František včera v poledne.

Nikdo tomu nerozumí. Vždyť František Veselý byl vzor příkladné životosprávy. „Nepil, nekouřil, pořád sportoval. A vždycky hrál naplno! Proč zrovna on?“ divil se František Cipro, spoluhráč ze Slavie a letitý kamarád.

Ostatní popadali dech, hlásili se o střídání, ale Veselý chtěl být na place až do konce, neúnavně jezdit kolem pravé postranní čáry. Špatně nesl porážky, i v pouťáku se vyhecoval, fotbal byl jeho život.

Byl plný síly, vždyť tuhle středu, pár hodin před smrtí, hrál za starou gardu internacionálů v Bílině! Reprezentanti vyhráli nad tamními veterány 2:1 a Veselý přihrál na obě branky! A tým vedl jako kapitán. „Běhal jako střela, byl jako čamrda, uhnal hráče o patnáct let mladší,“líčil Petr Procházka, šéf klubu z Bíliny. „A vysloužil si obrovský potlesk.“ Jako všude. Ať hrál za starou gardu slávistů, národní tým nebo Amforu, tým umělců, kde byl nesmírně oblíbený.

Vitální, plný energie, rtuťovitý, rychlý a neúnavný. To byl Franta Veselý. „Motal svým strážcům hlavu. Pádil, unikal, přihrával, pronikal a střílel. Byl nepostižitelný jako vlna v moři, byl nepolapitelný jako srna, nepotlačitelný jako myšlenka,“ napsal o něm Vítězslav Houška v knize Věčná Slavia.

Ano, na něj to sedělo. Byl jako dravá řeka, nechtěl nic vypustit a hnal se v každém zápase za vítězstvím. Hrál, jako by to měl být jeho poslední mač. „Překypoval zdravím. Nepamatuji, že by byl kdy nemocný,“ kroutil hlavou Ivo Lubas, další slávista a dnes šéf ligy.

A teď Veselý burcuje nebeskou jedenáctku. Neúnavně, jak to uměl jenom on. Odešla další z legend, opravdový srdcař a hráč…

Kdo byl František Veselý

• Mistr Evropy z roku 1976
  (V semifinále proti Nizozemsku přihrával na gól Nehodovi a sám pak pečetil výsledek brankou na 3:1).
• Účastník MS 1970 v Mexiku
  (On zajistil postup na turnaj. V Marseille proti Maďarsku se na něj pískala penalta – 1:0, pak pálil bombou pod břevno – 2:0 a po faulu na něj z trestňáku padl gól na konečných 3:0).
• Reprezentoval 1965 až 1977 (V 34 utkáních dal 3 góly).
• Za Slavii odehrál 920 zápasů (414 v lize), což je nejvíc ze všech slávistů! V lize nastřílel 62 gólů.
• S Duklou Praha, kde hrál dva roky, získal v roce 1964 ligový titul.
• Kariéru uzavřel v Rapidu Vídeň, tři roky pak ještě hrál v dalších rakouských klubech až do roku 1984, do 39 let!
• Patří k nejslavnější slávistické dynastii. Otec František hrával v 50. letech ve Slavii s Hemelem a Hlaváčkem. Syn František kopal v sešívaném dresu v 90. letech, pak odešel do Bohemians a do Rakouska. I dva vnuci nastupují v mládežnických kategoriích Slavie.

Vladimír Šmicer, arcislávista dneška: Vyhrkly mi slzy... Je to bezmoc...

Laskavý klaun pláče. Jsou to opravdové slzy, šapitó je potaženo černým flórem. Dědic obrazu ikony fotbalové Slavie Vladimír Šmicer (36) držel v rukách snídani, když se dozvěděl, že František Veselý odešel hrát fotbal do nebes...

Vláďo, můžete...
„...Já vím, na co se chcete zeptat. Víte, připadám si naprosto bezmocný. Totálně bezmocný. František byl ještě v pondělí na zápase s Olomoucí, a teď...“

Jak na vás působil, když jste ho viděl naposledy?
„Jak, bože? Plný života a vitality. On proháněl na place mladíky. Před čtrnácti dny dal za Vízkovu Kozlovnu gól. Usnul a najednou umřel. Já nevím, co k tomu říci. Slova mě nenapadají.“

Vzpomenete si na ten moment, kdy jste se tu smutnou zprávu dozvěděl?
„Byl jsem doma a držel jsem v rukách snídani. Zavolal známý a na mě to dopadlo jako kámen. Vyhrkly mi do očí slzy. Franta Veselý, největší legenda mé Slavie, už není. Bože, proč tak rychle? Kdyby byl dlouho nemocný, tak bych za ním zašel a něco bych možná tušil. Ale takhle? Ptal jsem se sám sebe, proč? Proč tak rychle? Odpověď ale neznám. Neznám...“

Jeho poslední rozhovor pro Aha!

Byl to předposlední rozhovor pro noviny v jeho dlouhé kariéře. Před čtrnácti dny jsme Františka Veselého požádali o anketní hlas. Kdo je nejlepší hráč ligy po první třetině ročníku? O fotbale dokázal debatovat hodiny – a tak vzal zeširoka i tuhle odpověď. „Dejte mi hodinu, nerad bych něco plácnul,“ poprosil a za hodinu sám zavolal. „Co kdybych dal Hlouška? To je útočník, jak má být,“ uvažoval a jmenoval další hráče, kteří se mu líbí. „Kadlec, Lička, Švancara. Ale vlastně ten ne, ten je teď neukázněný,“ opravil se. Velkou anketu Aha! vzal snad nejvážněji ze všech padesáti respondentů. „Hmm, Hloušek. Ale to budu mít nepříjemnost, že straním Slavii. A on měl i slabší zápasy. Ne, ne, musí nás ještě přesvědčit.“ Pak si posteskl, že bude asi muset zvolit obránce. Že je liga defenzivní a prim hrají beci. „Dám Drska. Táhne Jablonec a dává i góly,“ vynesl definitivní soud. Zajímal se pak, koho dávali ostatní. A když se dozvěděl, že kouč Slavie Karel Jarolím rovněž jmenoval Pavla Drska, celý se ještě rozzářil: „Vidíte to, jak my slávisti máme stejný názor. A Karel o fotbale něco ví.“