Rozmach brutality - České trávníky jsou nasáklé krví fotbalistů - Kdy udeří smrt?!

Tik. Tak. Tik. Tak. Tak. Kolik času nás ještě dělí od chvíle, kdy namísto sanitky budou během fotbalového mače zasahovat funebráci? Brutalita už není jen problémem ochozů českých stadionů, nasáklé krví jsou i trávníky. Hráči se jeden k druhému chovají jako k prašivému psu.
Tik. Tak. Tik. Tak. Tak. Kolik času nás ještě dělí od chvíle, kdy namísto sanitky budou během fotbalového mače zasahovat funebráci? Brutalita už není jen problémem ochozů českých stadionů, nasáklé krví jsou i trávníky. Hráči se jeden k druhému chovají jako k prašivému psu a bez razantního zásahu vedení ligy skutečně brzy můžeme (dobrý Bože, nedopusť, aby se to stalo!) oplakávat první mrtvé...
Vždyť jen z výčtu událostí posledních dvou víkendů až mrazí. Dvakrát musela až do hřiště vjet sanita; v Kladně pro krvácejícího brankáře Slavie Romanovse, na Žižkově (II. liga) pro sokolovského Knakala (přeražená noha). Co chvíli někdo chytá do dlaní krev řinoucí se z jeho hlavy – před týdnem Bohemáci I. Hašek ml. a Jindřišek, tentokrát střížkovský gólman Belaň. Události z předchozích týdnů, kdy už skutečně za lajnou brousila kosu zubatá (viz půlminutové oživování kladenského Beneše) raději ani nepřipomínat...
Úcta, respekt, ohleduplnost; to jsou zkrátka pojmy, jež v českých ligách pozbyly na významu. „Fakt bych bil na poplach! Ty ošklivé fauly se nám v lize rozmáhají, člověk občas až zírá, co si jeden k druhému dovolí!“ zvedá varovně prst fotbalový internacionál a glosátor Ladislav Vízek. „Připadá mi, že hráči občas nepřemýšlej. Že si soupeře nevážej, a tudíž mu s klidem urazej hlavu loktem...“
To je pohled z tribuny. Ale rozhodčí Dagmar Damková všemu přihlíží z pár metrů, takže může vyprávět! „Agresivita jednoznačně narůstá. Bohužel...,“ svědčí. „Někdy stačí jeden faul, ať odpískaný, či neodpískaný, a ve vzduchu je cítit mstu. Když ne přímo v zákroku, tak slovně. Kolikrát slyším: Do smrti si nezahraješ! Přerazím ti obě nohy! A to někdy i od hráče, jehož se spor vůbec netýká,“ vypověděla včera pro deník Aha!. „Ale dnešní fotbal je agresivní, od každého se vyžaduje plné nasazení. Kdo ho do soubojů nedá, nemá šanci,“ zní obhajoba teplického Matuly, jenž zatím vyfasoval za ránu loktem rekordní trest: 8 zápasů.
Jenže ani tvrdé disciplinární tresty zatím fotbalisty nijak neumravnily. Nezbývá než apelovat na jejich rozum: páni fotbalisti, vezměte ho do hrsti!
Dřív než bude pozdě...
Šéf ligy Ivo Lubas: »Smrťák« znovu zažít nechci!
Více ohleduplnosti na trávnících by uvítal i šéf ligy Ivo Lubas. A že pro to má pádný důvod: sám totiž smrt na hřišti potkal!
Co říkáte hráčské bezohlednosti?
„Disciplinárka se k hrubé hře postavila velmi razantně. Trend tady nastavený je, ale musí si to uvědomit především hráči. Vždyť je fotbal všechny živí a může to potkat každého! Víc ohleduplnosti by ve hře být mělo.“
Naposledy ataky útočníků odnesli brankáři Romanovs i Belaň…
„Nechci předjímat, jak oba zákroky vyhodnotí disciplinárka. Ale když má brankář balon ve své moci a přijede tam útočník s kopačkou napřed, tak to je špatně! Inteligentní hráč soupeře přeskočí nebo vůbec nedorazí. Já jsem fotbal chvilku hrál, a tudíž vím, že každý pozná, kdy balon může ještě dohrát, a když už to nestihne.“
Množí se názory, že s takovou brzy dojde ke skutečné tragédii. Souhlasíte s nimi?
„Víte, když jsem hrál v Hradci, tak Vencu Oplta trefil v Martině útočník Hruška do oblasti srdce tak nešťastně, že náš brankář za dva dny umřel. Nechci to zažít podruhý! Tehdy jsem u toho byl a ta vzpomínka je otřesná ještě dneska!“