Armstronga vystřídal v Paříži krajan Landis

S radostí proto přihlížel, jak pasují a korunují jako oficiálního nástupce krajana FLOYDA LANDISE (31). Nejprestižnější cyklistický závod vyhrál s převahou 59 sekund na Španěla Oscara Pereiru, Němce Klödena nechal další půlminutu zpět.

Landis během závodu dvakrát žlutý trikot ztratil. Potřetí se do něj ale převlékl v klíčové chvíli. Trasu sobotní časovky zdolal ve třetím nejlepším čase a na Španěla najel rozhodující minutu a půl. A pro poslední etapu s cílem na elysejských polích v srdci Paříže měl bezpečný časový polštář. „Ještě není konec… Ještě ne,“ držel se zpět, vědom si kotrmelců v letošním 93. ročníku závodu.
Kolegové z týmu Phonak ale hned po startu závěrečné etapy zformovali v čele pelotonu žluto-zelený roj, který nikoho vpřed nepustil. Kontrolovali čelo, zatímco Landis si po vzoru Armstronga vzadu připíjel s šéfy šampaňským. Přijímal gratulace, s potutelným úsměvem ve své ryšavé tváři šlapal a jel si pro životní triumf. „Jsem tak šťastný, že nemůžu být víc,“ tvrdil a na ruce držel malou dcerku, která na něj čekala za cílem i s maminkou. Kromě nich na něj čekal také šek na 450 tisíc eur, 12,8 milionu korun.
Soupeři se zdáli smíření s osudem, nikdo se ani nepokoušel utrhnout a etapa dospěla až k tradičnímu spurtérskému finiši. V něm pedály nejrychleji roztočil Hushovd. S odstupem za nejlepšími, skryt v poli, proťal po 3657 km cílovou čáru nový šampion. „Jel jsem tak, abych vyhrál. Od začátku, do konce,“ pravil posléze. „Jistě, měl jsem jeden špatný den, který mě donutil opustit konzervativní taktiku a zaútočit, ale aspoň vím, že i to umím.“Jediný Čech ve startovním poli Pavel Padrnos objel celou trasu Tour na 65. místě. Jezdec stáje Discovery Channel na sklonku kariéry zažil svou nejlepší TdF a také vyrovnal nejlepší český výsledek Tomáše Konečného z roku 2003.

Kdo je vítěz Tour de France?

PAŘÍŽ – Ryšavý bojovník. Přestál zatím v životě vše, s čím se musel pasovat. Jeho rodiče, pobožní až za hrob, nechtěli o cyklistice ani slyšet. Aby syna zaměstnal, naložil mu otec, zavilý mennonita (příslušník církve křesťanských anabaptistů) fůru práce doma, sjednal mu brigádu v supermarketu. „No co, tak jsem jezdil v noci. Na takovém šuntu, bez světla, v džínách a pracovních rukavicích. Každý den od devíti do půlnoci,“ vzpomíná. „Naši mysleli, že mi přeskočilo, chtěli mě dát vyšetřit.“
Prosadil si svou. Jezdil závody horských kol, pak získal dokonce angažmá v Evropě. Tým Mercury ovšem záhy zbankrotoval. „Byla těžká doba. Byl jsem úplně bez peněz a přece šťastný.“ Pod svá křídla ho ale vzal US Postal a měl pomáhat Lanci Armstrongovi. Nikdy se však neskamarádili. „Není to možné. Lance je zvláštní, netouží po kamarádství. Chce jen všem nakopat prdel!“ říká o exkolegovi. Spolu ale rabovali Tour, ujížděli všem. Měli tajné heslo k útoku: „Vždycky houkl: Floyde, jeď jako bys něco ukradl!“
Nemohl fungovat dál jako něčí sluha, chtěl sám vyhrávat. A tak přestoupil k Phonaku. Američané z US Postal ho dva roky lámali k návratu, vidí v něm nového Armstronga. Zůstal, vyhrál a zůstane dál, novou roční smlouvu už má. A teď dostane i novou kyčel. Na Tour prozradil – jen tak mimochodem –, že ji má po pádu v tréninku malinko našrot.

Landis: Z ponížení vykřesal triumf

Kterak jedno pivo zvrátilo celou Tour de France

PAŘÍŽ – Ve středu večer měl Floyd Landis plnou hlavu černých myšlenek. V kopci do cíle 16. etapy v La Toussuire totálně zvadl, nabral osm minut a osm sekund ztráty, pozbyl žlutý trikot a z prvního místa zahučel na jedenácté. „Konec. Game Over. C’est fini,“ letělo mu hlavou. Ale otevřel si pivo, zhluboka si zavdal a zaťal zuby. „Ne, ne. Já vám ještě ukážu!“ zatvrdil se. Hned druhý den heroickou sólovou akcí závod zvrátil na svou stranu. Včera do Paříže slavně přijel ve žlutém jako vítěz!

Floyde, jak se cítí vítěz Tour de France?
„Oh, asi mi to dojde někdy později. Teď jsem jen unavený.“

Tušil jste před sobotní časovkou, že to budete vy, kdo závod vyhraje?
„Nó, tušil... (rozpačitě) Věřil jsem si, ale tolik se toho může stát: defekt, pád, závada. A nevěděl jsem, jak se na mě podepíše ta čtyřhodinová časovka, jakou jsem jel do Morzine. Pereiro měl o co bojovat, což dokázal výjimečným výkonem – neříká se nadarmo, že kdo jede ve žlutém, má síly za dva…“

Když jste jezdil v týmu s Armstrongem a viděl ho ve žlutém, snil jste o tom, že ten dres jednou taky získáte?
„Přál jsem si to, každý doufá, že jednou bude mít tu šanci. Stojí to hodně úsilí, odříkání i štěstí. A já jsem, zdá se, jeden z požehnaných.“

Je něco konkrétního, o čem jste přemýšlel, když jste se v 18. etapě rozhodl ztracený závod zvrátit?
„Rodiče. Učili mě tvrdě makat, učili mě trpělivosti a vytrvalosti. Dlouho mi to trvalo, ale dnes to vše ovládám.“

Jak vám vlastně bylo tam v La Toussuire?
„Tam jsem se cítil pokořen, ponížen, cloumala mnou deprese. Ale nějak jsem se nakonec sebral. Řekl jsem si: třeba už to nevyhraješ, ale ukaž jim, jaký jsi rváč. No, a protože se nám pak nějak porouchala vysílačka a já skoro vůbec nevěděl, co se za mnou na silnici děje, makal jsem, makal, až to dopadlo takhle.“

Mnozí budou váš triumf shazovat, protože nejel Armstrong, Basso, Ullrich, další favorité slavného závodu…
„Je to nešťastná situace pro nás všechny. A říkám vám: Nikdo z nás úplně nechrochtal blahem, že tu nebyli. Byli bychom si to rozdali rádi i s nimi.“

Mladíci se bili o vteřiny

PAŘÍŽ – Nebili se o žlutý dres lídra, »jen« o bílé triko pro nejlepšího mladého jezdce do 25 let. Avšak byl to mezi Italem Cunegem a Němcem Fothenem stejně krásný souboj. Ital jej proti všem prognózám rozhodl v sobotní časovce. Svou pětivteřinovou převahu přifoukl o další půlminutu a bílý trikot sponzorovaný českou Škodou byl jeho. „Celé jsem to pos… Nemám vysvětlení!“ rval si Němec vlasy. Ital se koupal v opačných emocích. „O tom se mi v noci zdálo a teď je to realita! Zajel jsem nejlepší časovku života!“

Autor: Martin Brejla