Civilní povolání našich hrdinů
5:00 – Přijíždí »fotbalový trpaslík« a zpravidla to bývá stejný zpravodajský scénář. Soupeřem jsou amatéři a s oblibou se v novinách píše, čím se fotbalisté z tábora soupeře živí, když zrovna nekopou do míče. San Marino, to máme: lapiducha, pojišťováka, prodavače nebo studenta. Takřka všichni mají svá civilní povolání za pár babek. Ale Češi? To jsou profíci s milionovými příjmy, proto je tak oblíbené oba mančafty srovnávat.
Napadlo vás někdy, čím by se živili čeští fotbalisté, kdyby v naší zemi nebyl fotbal na takové úrovni jako je? Čím se vyučili, co vystudovali? Úředníci, opraváři, prodavači, automechanici. „Odmalička jsem všechno směřoval k tomu, abych se jednou živil fotbalem. Škola mi ale nevadila,“ pověděl kdysi Radoslav Kováč. Chodil v Olomouci na průmyslovku, ale fotbal měl jako jasnou prioritu.
Kdybyste potřebovali opravit traktor, možná by to svedl Zdeněk Grygera. Těžko říct, možná by to zvrzal. Jisté je, že dát do kupy porouchané auto by už asi Tomáš Hübschman nesvedl. Nebo si ho dokážete představit, jak se vrtá ve svém bavoráku? Jak by chutnal gulášek od Václava Svěrkoše? Gurmán z Bordeaux kuchtění jistě rád přenechá odborníkům.
Skoro dva roky měl čas Tomáš Rosický na své koníčky. Léčil otravné zranění, mohl se věnovat oboru. Myslíte ale, že se po večerech vrtal ve svém computeru a vymýšlel programy? Vyšlo by to asi zhruba stejně, jako kdyby si David Jarolím chtěl spočítat daně jen z toho titulu, že chodil na obchodní akademii. „Přemýšlel jsem o tom, že si jednou dodělám vysokou školu,“ vymyká se běžnému přístupu fotbalistů ke studiu představa o budoucnosti Petra Čecha. „Kdybych nehrál profesionálně fotbal, asi bych dál studoval,“ připouští i David Rozehnal.
Ať je to jakkoli, svým řemeslem by se Češi rozhodně neuživili tak báječně jako fotbalem. Proto dneska, chlapci, hrajte jako fotbaloví profíci. A nad plán! Přece vás nějací prodavači keramiky a majitelé fitka nebudou zlobit...
