Tomáš Rosický: Jsem tady!

Dvaadvacet měsíců nebyl v reprezentaci, nekonečně dlouho se pral se zraněním podkolenní šlachy. Ale teď je zpátky, v sobotu se očekává velký comeback! Tomáš Rosický (28) by měl nastoupit na Slovensku ve veledůležité kvalifikační bitvě o Afriku. „Jsem fit. Jsem Ivanu Haškovi k dispozici,“ hlásil včera ve výtečné náladě kapitán českého fotbalového nároďáku.

Fanoušci na to měsíce toužebně čekají. Uvidí v Bratislavě hrát Tomáše Rosického?
„To nikdo neví, jestli Tomáš Rosický nastoupí v základní sestavě. Jestli ho Ivan Hašek postaví. Ale já jsem připraven. Cítím se dobře.“

Vážně jste fit? Víte, proč jste nebyl nominovaný k víkendovému zápasu s Manchesterem United?
„Fit jsem. A trenér Wenger za mnou přišel a řekl mi, že mě nevezme, protože nechce nic riskovat.“

To musel mít radost, když vás Ivan Hašek povolal proti Slovákům.
„No samozřejmě nadšený z toho nebyl. Ale řekl bych, že pochopil, že máme před sebou zápas úplně o všechno. Vyšel mi vstříc.“

Když jste tam hrál naposledy, vyhráli Češi 3:1 a vy jste dal gól. Líbil by se vám stejný scénář?
„Kdyby to dopadlo stejně, bylo by to úplně nejlepší. Ale jsme v situaci, kdy bychom brali jakékoli vítězství.“

Je to dva roky, co jste byl naposledy v národním týmu. Bylo to nekonečné, nebo vám přijde, že je to pár dní, co jste spoluhráče viděl naposledy?
„Je to takové podivné. Vlastně se mi zdá, že to uteklo hodně rychle (zamyslí se)... No, já nevím, každopádně jsem rád, že jsem zpátky. Je dobrý být zase tady.“

Co pro národní tým může znamenat vaše přítomnost a přítomnost Jana Kollera? A co by to mohlo znamenat pro Slovensko?
„U Slováků je mi to jedno (směje se). Pro nás je to jednoduché, my prostě musíme vyhrát a nemá smysl se soustředit na nic jiného. Jestli se někdo vrací.“

Co jste za ten rok a půl ztratil po herní stránce?
„Fotbalově se pořád cítím tak, jak jsem nějakým způsobem skončil. Podstatnou otázkou je ale zdravotní stav. V tomhle smyslu to nedovedu posoudit. Pro mě je důležité, že jsem platný pro tým. Snad to bylo vidět v utkání Emirates Cupu proti Atlétiku.“

Dá se říct, že vám ta dlouhá pauza naopak něco dala? Třeba po mentální stránce?
„Možná trochu trpělivosti, protože mi nic jiného nezbývalo. A já nikdy moc trpělivý nebyl. To jsem se musel naučit. Kdybych se to nenaučil, tak bych tady už asi neseděl.“

Nebudete mít někde v myšlenkách zasunuté obavy z dalšího zranění?
„Myslím že ne. Ne, to ne.“

Pokud nastoupíte, budete opět kapitánem?
„Vždyť ani nevím, jestli ještě vůbec kapitánem jsem. Vyměnili se další dva trenéři od doby, co jsem tady byl naposledy (směje se). Já myslím, že je to jedno. V Petru Čechovi má tým dobrého kapitána.“

Mluví se tady o tom dva roky, že týmu chybí kapitán Rosický... A teď byste neměl kapitánskou pásku?
„Tak to ani nevím, že se o tom takhle mluví. Nechci, aby to vyznělo, že tu pásku nechci. Je čest dělat kapitána.“

Zkraje prázdnin jste parádně zahrál na koncertě Tří sester na kytaru. To jste se naučil hrát během pauzy?
„Já nevím, jestli parádně. To asi ne. Ale něco zvládám. No ale určitě jsem pořád lepší fotbalista.“

Na svatbě kamarádky, modelky Lucie Váchové, chytila vaše přítelkyně Radka hozenou svatební kytici. To znamená, že by se měla do roka vdát. Berete to jako další výzvu? Po návratu k fotbalu....
„No, je pravda, že teď už jako svobodný zbývám jenom já a Jarda Jágr. Ale já si myslím, že to určitě přijde. Ničemu se nebráním. S Radkou mám moc krásný vztah. Tak uvidíme (uculuje se).“