Oštěpařka Špotáková - Za medaili – šutr! A teď ji čeká svatební veselí...

Usaina Bolta, hrdinu berlínského atletického MS, obdaroval starosta města skoro třítunovým kusem Berlínské zdi. Jedinou českou medailistku Barboru Špotákovou za její stříbro taky odměnili kusem šutru. Její domovská hospůdka U Pinkasů jí věnovala kámen ze základů podniku, jenž funguje už od roku 1843! „To je paráda,“ rozplývala se s asi 25kilovým balvanem ve svých silných rukou.

„Asi přijde čas, kdy se odsud odstěhuju, a takhle si kus tohoto místa můžu vzít s sebou, aby mi připomínal, že se tady mám zastavit,“ děkovala. „Beztak už to dost zanedbávám,“ pokárala se sama, ačkoli to do pivnice má z bytu jen po schodech dolů.

Báro, co kromě toho šutru a medaile vám tedy bude připomínat Berlín?
„Tak asi vzpomínka na to, jak to bylo náročné. Vždyť já jsem tam zestárla o deset let!“

Vážně? Proč?
„Tak když jdete ve čtyři na stadion a vylezete v jedenáct, po celou dobu se musíte pekelně soustředit, to není sranda. Plus potom bylo třeba zvládnout ještě noční oslavu, takže druhý den jsem byla vážně hotová. Bolelo mě úplně všechno, celý tělo…“

Na kolik se cítíte po týdnu?
„Dnes už zase na tolik, kolik mi je. To krásný počasí nabíjí, přítel Lukáš se o mě taky krásně stará. V pondělí jsme se třeba byli v Podolí koupat…“

A teď zpátky do práce?
„No jo, už se zase trénuje... V sobotu házím v Jablonci, to bude další náročný den.“

Povídejte. Kvůli čemu?
„Protože se shodou okolností vdává moje nejlepší kámoška a já jí to jdu odsvědčit. Naštěstí mi organizátoři na lize vyšli vstříc a přesunuli oštěp na začátek, hned na dvanáctou, abych mohla zvládnout obojí. Chci se doma ukázat, i když loket mě pořád bolí. Tak snad budou diváci shovívaví, když nehodím nic zázračného.“

Svědkyně na svatbě – to bude vaše premiéra?
„Omyl! Před rokem, desátého desátý, jsem svědčila na svatbě bráchovi. Oddával ho táta, který na to z titulu zaměstnance městského úřadu má zmocnění. A oddá i tu mou kámošku.“

A co vaše dovolená?
„To až v půlce října. Sjedeme zase do Maďarska do termálních lázní, na týden někam do tepla k moři. A taky už musíme aspoň nahodit projekt toho našeho vysněného domečku, na což letos nebyl vůbec čas. Když už máme ten základní kámen…“