Kopačky: Kamarádky do bahna
PRAHA – Voda, bahno, kaše, zmrazky, sníh. Tak na tomhle se právě hraje fotbal. Aby liga zůstala ligou a nezměnila se v lední revue či vodní pólo, musíte mít kopačky, ve kterých se nepřerazíte. A potřebujete být hodně zadobře s kustodem.
Ve Slavii je vrchním »obuvníkem« Václav Petrák (59). Už patnáct let. Jeho tahle zima, kterou fotbal proklíná, zaskočit nemůže. „Jo, je to o třísla, o zranění, ale žádná věda. Dneska už máte kopačky na všechno. To není jako dřív, kdy se hrálo na kožených špuntech,“ říká cestou do svého vypůjčeného království na Strahově. Vytahuje z regálu zlatý model Karla Pitáka a uvádí: „K téhle botě už dostanete sadu podrážek, takže ji můžete vyměnit celou. Kluci jdou z autobusu rovnou na plac, kde se hraje, a podle terénu si vyberou. Já mám pochopitelně s sebou sady náhradních kolíků a kombinačky.“
Jak vyzrát na bahno a led? „Tak to je podle různých věcí. Záleží na tom, jak je to měkké, ale také třeba na váze hráče. Rychlostní typ jako lehký Švento má na noze něco jiného než brankář Vorel. Ten skáče na kolících sedmnáct milimetrů dlouhých. Stoper má obvykle špunty delší než útočník,“ vysvětluje slávista každým coulem Petrák a dodává: „Na vodu mám firemní emulze, kterou se kopačky natřou.“A co fígle? Kolíky se potajmu různě vybrušují, pak kolem protihráče prolítnete jako vítr... Václav Petrák se směje: „Jo, taky jsem to kdysi dělal, ale teď je Slavia čistá jako lilie. Rozhodčí to hlídají. Co se pamatuji, loni jsme hráli na Baníku a osm jejich hráčů se muselo jít přezout. Nevím, co tam tenkrát vymysleli. Jo, kopačky z klokaní kůže nejsou všechno. K fotbalu potřebujete také hlavu.“
