Jan Rezek - Jízda s »dřevěnou« nohou! Plzeňský rychlík je teď nejpomalejší fotbalista v lize

Život fotbalového profíka? Stereotyp. Celý týden trénuje, aby v neděli své snažení završil mistrákem; třeba s bezbrankovou remízou. Co je ale ještě zoufalejší nuda? Když se fotbalista zraní a na kamarády kouká jen na televizní obrazovce z lenošky obýváku. Jako plzeňský útočník Jan Rezek (26). Po operaci přetržených křížových vazů si do konce jarní sezony nekopne a může tak akorát fandit. Sobě, aby byl co nejdřív fit. Spoluhráčům, aby se vymotali z výsledkové mizérie.

Jeho den? Pacient Rezek je poměrně trpělivý. Ale neohrabaný. A pomalý (na hřišti patří k vyhlášeným rychlíkům!). Avšak kam spěchat? „Když ráno lezu do vany, je to horší než se škrábat na koně. Házím jednu nohu, pak druhou a držím balanc, zatímco se snažím osprchovat,“ vypráví o eskamotérské chvilce hygieny. Má čas. Noha brní a bolí, nemůže dospat a v sedm už je vzhůru a dlouhý den před ním.

Oblékání? Nadlidský úkon. To Mr. Bean vklouzne do kalhot méně komicky. „Tepláky jsou ideální. Tenisky nezavazuju.“ Do auta se souká dobré dvě minuty. Jako za kulomet, jen lehce přikrčit… „Naštěstí mám automat. Jinak bych nemohl jezdit,“ vysvětluje Réza. Spojku by nesešlápl. Noha je jako dřevěná, nelze ji pokrčit ani narovnat, je tak nešikovně ohnutá. A to už vyráží z pražského Proseku, kde bydlí, na Malvazinky, k profesoru Hospodárovi. Operoval mu »křížáky« a teď koleno kontroluje.

Slunečné jarní dopoledne. Jiného nabíjí optimismem, marod Rezek zatíná zuby a má mžitky před očima, svírá zuby, aby mu nedrkotaly. Věhlasný ortoped noří dlouhou jehlu do kolena a pomalu natáhne do injekční stříkačky půldecku krve. „Ještě to bude chvíli odkapávat. Ale ulevuje se mi. Hematom mi jinak tlačí na kost a na nervy a bolí to jako čert,“ popisuje fotbalista punkci. „Do měsíce ti berle vezmeme a budeš plavat, šlapat na kole a cvičit,“ plánuje nekompromisně Hospodár.

A zase obléct, do auta a přes Prahu domů. Koleno zaledovat, dopřát mu odpočinek. Honza sáhne po kytaře a zkusí pár akordů. „Koupil jsem ji, abych zabil čas. Kdysi jsem hrál na housle, teď takhle drnkám. Třeba takový Pavel Horváth hraje výborně. Na Dajánu sbalí každou holku,“ práskne Réza na věčného vtipálka.

Před polednem se znovu nasouká do svého dvoudveřového bavoráku a vyrazí směr Chomutov. Za slabou hodinku už otírá mastnou pusu a spokojeně mlaská. V Březnu, odkud pochází, se dnes vaří a peče jen pro něj. Králík s knedlíkem a se zelím. Majstrštyk maminky Rezkové. „Honza byl vždycky spíš na sladký. Palačinky, dortíky,buchty,“ povídá paní Jaroslava, ale synek má i tak boule za ušima a je znát, jak mu šmakuje. „Já nerad zabijačky. Z krve se mi dělá blbě,“ opáčí Réza. Toho jsme ostatně byli svědky. „Jeden brácha je řezník, a když se mi to stalo, tak mi hned po operaci poslal fotku, jak se cpe vepřovým kolenem. Fuj, to bylo morbidní.“

Palačinek se dočká. Odpoledne ke kávičce nesmějí chybět. Sahá po ovládači k televizi a projíždí kanály. „Víkend budu hrát takhle fotbal prstem na ovládači. kouknu na kdeco.“ Fotbal na obrazovce je teď jediná profesní náplň Honzy Rezka…