Sbohem, Martino!

LONDÝN / PRAHA – Když před týdnem svůj poslední zápas ve Wimbledonu odehrál Andre Agassi, na kurt přišla moderátorka. Lidé jej vyprovázeli potleskem vstoje, v očích měl slzy.
Sen o rekordním 21. vítězstvíve Wimbledonu se Navrátilové zhroutil za pouhých pět hodin...
Když před týdnem svůj poslední zápas ve Wimbledonu odehrál Andre Agassi, na kurt přišla moderátorka. Lidé jej vyprovázeli potleskem vstoje, v očích měl slzy. Když ve čtvrtek završila svou dráhu na posvátné trávě All England Clubu MARTINA NAVRÁTILOVÁ (49), byl to mnohem skromnější odchod, bez fanfár.
Jen podala ruku přemožitelům, Izraelci Ramovi a Rusce Zvonarevové, hodila si přes rameno kabelu, naposledy se rozhlédla, zamávala pár stovkám tleskajících na kurtu číslo 2 a šla. Ani pro pár stébel wimbledonské trávy, jak slibovala, se nesehnula. Místnosti pro tiskové konference se vyhnula. „Ne. Dnes žádné rozhovory,“ oznámila nakvašeně.
Odnáší si 20 wimbledonských titulů, na ten 21., kterým by provždy setřásla Bilie Jean Kingovou, už prostě nedosáhla… Odchází. Definitivně. Provždy.
Zde je záznam posledního oficiálního rozhovoru, který ve Wimbledonu dala ještě předtím, než se její sen o 21. triumfu zhroutil. Během pěti hodin prohrála jak v ženské čtyřhře, tak v mixu...
Vážně jste se rozhodla skončit?
„Ano. Ano. Rozhodla.“
Proč?
„Myslím, že je nejvyšší čas pokročit v životě, když už budu čerpat důchodcovské slevy.“
Ale no tak…
„Vážně. V Americe se v padesáti stávám automaticky členkou Asociace důchodců. Budu mít slevy na hotely a tak, asi deset procent…“
Cítíte se na důchod?
„Právě, že vůbec ne. Moje tělo funguje bezvadně. Mohla bych hrát možná ještě pět let. Ale nechci.“
Co tedy hodláte dělat?
„Chci trávit víc času se svou partnerkou, mou jedinou a nejdražší. A s našimi zvířaty. Dát víc svému byznysu, tedy propagaci knihy Shape Yourself. A věnovat se víc mé charitě Rainbow Card, která vrší prostředky pro organizace gayů a lesbiček.“
Nemluvíte vůbec o politice. Na tu se nedáte?
„Nemám tušení. Možná jo. Co se má stát, stane se. Ale zatím o tom neuvažuji.“
Jsou pro vás zápasy emotivnější, když víte, že je to naposledy?
„Víte, nepřijela jsem sem na jahody, ale vyhrát titul. V deblu i mixu jsem měla šanci. Na sentiment bude čas, až bude po všem.“
Co z Wimbledonu vám bude chybět?
„Nic. Budu tady. Určitě ano. Jen už nebudu hrát. To budu postrádat. Soutěž. Tlak.“
Jak se tenis podepsal na vaší osobnosti?
„Panebože, to je hodně intimní otázka! Myslím, že mě naučil lépe naslouchat, vážit si každé chvíle, všeho, čeho jsem dosáhla a co dělám. Vděku a pokoře. K životu. K Wimbledonu. Myslím, že jsem lepší člověk. Tečka.“
Vaším úplně posledním turnajem tedy bude US Open?
„To ještě nevím. Plánuju Montreal a San Diego. Pak uvidíme.“
Odnesete si z Wimbledonu aspoň drn nebo pár stébel trávy?
„Zelenou travičku si utrhnu. Za pár neděl sice zežloutne, ale…“