Slzy Pavla Nedvěda - Ten pohár nebude můj
TURÍN/PRAHA – Dva pokusy skončily tragicky a třetí už mu všemocný čas nedá. Žijící fotbalová legenda PAVEL NEDVĚD (36) nikdy nevyhraje tu největší trofej, která je v Evropě k mání. Nikdy nezvedne nad svoji blonďatou hlavu ušatý pohár pro vítěze Ligy mistrů.
Dva pokusy skončily tragicky a třetí už mu všemocný čas nedá. Žijící fotbalová legenda PAVEL NEDVĚD (36) nikdy nevyhraje tu největší trofej, která je v Evropě k mání. Nikdy nezvedne nad svoji blonďatou hlavu ušatý pohár pro vítěze Ligy mistrů. Krutý osud jej připravil o splnění životního snu v dresu Juventusu. V roce 2003 to byla žlutá karta, teď zranění. A v létě ukončí kariéru...
Tenkrát plakal v Madridu. V semifinále s Realem dostal třetí žlutou kartu a prohrané finále s AC Milán v Manchesteru protrpěl v trestu na tribuně. Stříbrná medaile na něho nezbyla, tak si vyžebral alespoň míč, kterým se hrálo. „Ale stejně jsem chtěl pohár,“ posteskl si tehdy a celý se upnul k tomu, že jednou ho získá.
Teď měl poslední šanci. Před prvním duelem osmifinále s Chelsea (Juventus prohrál 0:1) před dvěma týdny sice prohlásil: „Ať to dopadne, jak chce, v létě skončím,“ ovšem takový konec určitě na mysli neměl. Z úterní odvety (2:2) se už ve 13. minutě odpotácel v bolestech. V souboji s Essienem dostal kolenem do hlavy a Anelkův loket do žeber jej dorazil. Svět opět viděl jeho slzy a užasl: „Ten nezničitelný gladiátor právě vrátil fotbalu plnému peněz lidský rozměr.“ Spoluhráči Nedvěda to nezvládli, Juventus vypadl a bezmocný Pavel s ním.
„Stěžoval si, že špatně vidí. Pak pokračoval dál, ale nakonec musel střídat, což ovlivnilo hru Juventusu. Zápas se změnil, protože Pavel nemohl hrát,“ pronesl brankář Chelsea Petr Čech, který se nad bývalým kamarádem z reprezentace starostlivě skláněl. Kdo ví, motor Nedvěd by »Juve« k postupu možná dotáhl, ale to jsou jen kdyby. Takhle mu z Ligy mistrů zbyl jen ten míč z roku 2003...
Prezident vyřazeného Juventusu Giovanni Cobolli Gigli prohlásil: „Jestli jsem zklamaný? Ano, a to hlavně kvůli Nedvědovi.“ A miliony fanoušků na celém světě jsou na tom stejně...
Dřina a zmar! Jako Ivan Lendl
Jsou si podobní v tom, že to nejcennější jim nebylo souzeno. Nedosáhli na trofeje, po kterých tak zoufale prahli a kvůli nimž dřeli do úmoru. Svět se naučil říkat o tenistu Lendlovi: „Byl světová jednička, ale nikdy nedobyl Wimbledon.“ Nyní se začne o fotbalistu Nedvědovi tradovat: „Získal Zlatý míč pro nejlepšího fotbalistu Evropy, ale nikdy nevyhrál Ligu mistrů.“ Pavel Nedvěd, příklad absolutního profesionála, makal pro tento sen od roku 1977, kdy jako ani ne pětiletý klučina začal doma ve Skalné s fotbalem. Za kariéru vydělal přes 1,5 miliardy korun, ale... Kdyby to šlo, kolik z téhle částky by asi dal za to být šampionem šampionů?
