Tomáš Ujfaluši: Jedna kávička...
PRAHA – Páni, takový mazák, a jak umí sehnout hřbet! Kapitán fotbalového nároďáku Tomáš Ujfaluši (30) včera srazil paty, proměnil se na chvíli v pingla a obskakoval kamarády.
Odlet reprezentace k zápasu? Zajeté stereotypy. Bažanti míří k odbavení, staří psi mají času dost. Obsadí v letištní hale stolek hned u bufetu a objednají kávu. „Kávička? Ta musí být. Je to rituál,“ hlaholí zvesela Radoslav Kováč. Kapitán Tomáš Ujfaluši už se uvelebil v rožku, vedle žuchl Milan Baroš, sedí už i Jan Polák a Zdeněk Grygera. „Kdo tam dojde?“ ptá se Ujfaluši.
„Střižba, nééé?“ houknou všichni a dlaně už kmitají. Kámen, nůžky, papír. Chechtají se u toho. A za chvíli je znám »vítěz«. Jako na potvoru zrovna ten nejstarší. Tomáš Ujfaluši. „Vaffancu...,“ zakleje italsky, popadne prkenici a souká se přes ostatní k pultu.
A ti dobráci s chutí objednávají. Káva, ledový čaj, voda. Káva, káva, mlíčko navrch. „Žvejkačky. Ne, ty ne. Ty druhý,“ kibicuje Polák. A Ujfi kmitá, natahuje se s hrníčky jako snaživý číšník, dokonce si na něj houknou od vedlejšího stolu.
Spravedlnost musí být. Prohrál, tak obsluhuje. A hlavně platí! Na zpropitné může tenhle vlasatý pikolík zapomenout...
