Fotbalová Sparta maká ve Špindlerově Mlýně: Valí to jako Sisyfos

Takhle Martin Zeman dusal hlubokým sněhem do krpálu nad Špindlem. Za krkem vzpíral osmikilový válec s vodou, takové jsou galeje sparťanů...

16. ledna 2009 • 02:00

ŠPINDLERŮV MLÝN – Fotbalová Sparta tlačí balvan na kopec jako Sisyfos. Na podzim se jí jako v báji skutálel k úpatí. A teď ho valí vzhůru. Závějemi, v mrazu. Je to trest za hříchy, které bídou v lize a vyřazením z pohárové Evropy sama na sobě i na fanoušcích napáchala.

Nápravu se sparťani pokoušejí zjednat na soustředění ve Špindlerově Mlýně. Sebemrskačsky dřou. Výběhy do pahorku v hlubokém sněhu, to je peklo. „Pojď, Řepo, pojď,“ hulákal na mazáka Tomáše Řepku první trenér Martin Hašek. „Hovno, hovno, hovno,“ ulevoval si pod vousy pilíř obrany, když podklouzl a sejmul při tom i povzbuzujícího kouče. Dřel jako mezek. Balancoval s válcem naplněným vodou na ramenou.

Stejně jako další veteráni Berger a Blažek. „Já se překonávám,“ slavil brankář Jaromír Blažek poté, co mu Hašek na desetimetrovém krpálu naměřil čas 2,46 vteřiny. „Hlavně, aby nikdo nepřekonal tebe,“ kibicoval pod svahem hlavní kouč a manažer Jozef Chovanec.

Legrace? Ani ne! Některým hráčům jde totiž o dobré bydlo a musejí makat jako nikdy. Třeba Matušovič s Kiselem jsou na tajném seznamu odepsaných. Došek má povolení jednat se Žižkovem či s řeckou Škodou Xanthi. A Voříškovi dokonce kouč osobně doporučil, ať odejde. „Pro turnaj v Hongkongu (začíná 26. ledna, pozn. red.) zúžíme kádr na dvacet hráčů,“ pokračoval ve starých hrozbách směrem k týmu Chovanec. „Ostatní budou pracovat na fyzické kondici v Praze.“

Teď má sedmadvacet oveček. Český výkřik černouška Bonyho z Pobřeží Slonoviny: „Ježíšmarjá,“ tedy asi neplatil jen sněhu…

Berger bez pytlíku!

ŠPINDLERŮV MLÝN – Znáte to. Při běhu v závějích vám napadá sníh do ponožek, a pak to nožičky zatraceně studí. Brrr… Pomoc je snadná. Vezmete pytlík od rohlíků v nějakém supermarketu, navlíknete na fusekli, pak obujete botu a je vystaráno. I fotbalisté Sparty to vědí a »igeliťáky« včera houfně nasazovali. Tedy až na statečného Patrika Bergra, který je za čtrnáct let strávených v cizině nepotřeboval. „No vidíte, já kvůli tomu ani nenakupuju,“ smál se. Aby je potřeboval. V Anglii zimní přípravu nezažil a kdysi v Dortmundu také ve sněhu neběhal. „Někteří kluci to nosí, ale mně to nic neříká. Nechybí mi, bojuju bez nich,“ usmíval se Berger nad staročeským zvykem. Proti mrazu si raději nechal narůst plnovous. „Vousy zahřejí, i když doma byli docela proti. Ale až pojedeme do tepla, porost půjde dolů,“ slíbil.