Petr Čech: Finále? No a co...

Zatím to nic neznamená, úspěch je až vítězství

Kterému poháru byste dal přednost?
„Anglickou ligu jsem vyhrál dvakrát. Z osobního pohledu si tedy raději vyberu Ligu mistrů. Ale každá trofej se počítá.“

Chybí vám tři zápasy do konce klubové sezony.
„Dva zápasy v lize a jeden v Lize mistrů. Když všechny tři vyhrajeme, bereme určitě jednu trofej. V Premier League to má ve svých rukou Manchester, Liga mistrů je otevřená věc. Všechny tři zápasy beru jako finále.“

Jak jste postup oslavili?
„Bylo pozdě, navíc po dvou hodinách zápasu v dešti jsme toho měli plné zuby. Sedli jsem si s Ferreirou a trenérem gólmanů Lollichonem, kterému přijeli na návštěvu lidi z Rennes a dali jsme si červené víno. Vypil jsem skleničku a jel domů.“

Berete postup jako úspěch?
„Být jen finalistou ještě nic neznamená. Věřím, že budu mezi těmi, kteří finále vyhráli. Nechci být stejně zklamaný jako třeba Jarda Plašil nebo Pavel Nedvěd. I když ten vlastně nehrál pro kartu.“

Kdo vám první gratuloval?
„Zapnul jsem si po zápase telefon a šel se ještě protáhnout. Mezitím se tam nahromadilo asi pětadvacet zpráv. Od rodiny, trenérů, kamarádů. A od Milana Baroše, který seděl přímo na tribuně.“

Pustil jste hloupý gól chvilku před koncem prodloužení. Dostal jste vůbec někdy podobný?
„Snad ani ne! Kdysi na Bohemce v dresu Sparty, ale ten vypadal jinak (míč mu tehdy prošel mezi nohama – pozn). Špatně jsem to vyhodnotil, míč plaval. Neměl jsem po něm jít oběma rukama, ale bezpečně ho vyrazit jednou.“

Jak se vám chytalo v takové průtrži mračen?
„V Londýně pršelo tři dny, tak se to dalo čekat. Místy byl trávník měkký, stála tam voda, tak jsem se jen bál, aby neuklouzli obránci, nebo aby to neujelo mně. V dešti mi ale jinak chytat nevadí.“

Často jste si posouval chránič brady. Jak se vám s tím vlastně chytá?
„Když mluvím, posouvá se, ale já ho pohybem brady vždycky vrátím zpátky. Není to problém. Ale tohle byl asi poslední zápas s chráničem. Možná si ho ještě nechám pro ligu, ale ve finále v Moskvě a na mistrovství Evropy už ho mít nebudu.“

Jak se hojí jizva?
„Rychle. I zásah míčem už by měla vydržet.“

Lampard šel kopat penaltu a proměnil. I přes úmrtí matky na ni byl určený?
„Byl. První je on, pak Ballack a Drogba. Pro Franka to byla teď nejjednodušší cesta jak překonat nešťastné období. Že nás jeho gól dostal do finále, mu jen pomůže.“

Vy jste se nebál penalt? Loni jste v rozstřelu s Liverpoolem vypadli...
„Ne, neřešil jsem to. Ani bych s tím neměl problém. Hlavně za stavu 2:1 bylo jasné, že se kopat nebudou.“

Přemýšlel jste někdy o tom, že byste z Chelsea odešel?
„Mám ještě na dva roky smlouvu a když pak bude zájem, přemýšlím, že bych zůstal. Těžko se odchází z takhle velkého klubu a z nejlepší soutěže na světě.“

Chelsea: Poprvé

PRAHA/LONDÝN – Trenér Grant na podmáčeném trávníku padl do kolen, prosebně zvedl oči k nebi a sepjal ruce. Skončilo prodloužení semifinále Ligy mistrů mezi Chelsea a Liverpoolem. Londýnský tým zvítězil 3:2 a vůbec poprvé si zahraje finále nejprestižnější klubové soutěže. Chelsea má spoustu trofejí, teď si však odbude premiéru. V Moskvě 21. května vyzve v souboji o ušatý pohár fotbalisty Manchesteru United.

Bude to anglické finále a utkají se soupeři, již bojují také o ligový titul! „Bude to taktický boj. Potkáváme se tolik, že už se nemáme čím překvapit,“ tuší Petr Čech, gólman Chelsea. Jako čtvrtý český fotbalista může prestižní trofej zvednout nad hlavu. Po Šmicrovi, Barošovi a Jankulovském. „Pořád je to jen postup. Zatím to neberu jako úspěch, protože jestli prohrajeme, bude to stejně k ničemu,“ shrnul Čech po vypjatém duelu v hustém dešti. Za postup Chelsea vděčí i jemu. Před týdnem v Liverpoolu fantasticky vychytal remízu 1:1, včera hned zkraje zápasu zmařil šanci Torresovi, pak se blýskl nejméně dvakrát. Tři minuty před koncem prodloužení ale dostal školácký gól zdálky od Babela. „Uklidnil mě pohled na hodiny, chyběly tak dvě minuty a to už jsem věděl, že to nějak doplácáme...“ Chybu uznal, naštěstí nehrála roli...

Autor: (mich)