František Kaberle: Už jen krok

Doma má FRANTIŠEK KABERLE (32) pět zlatých medailí z mistrovství světa. Letos si pokračovatel slavné kladenské dynastie obránců dělá čáku na jiný triumf, s Carolinou Hurricanes postoupil až do finále bitvy o Stanley Cup, nejslavnější hokejový pohár. „Ale neslavíme, ještě není co,“ vzkázal ze zámoří v rozhovoru pro nedělní Aha!.

Nestihl jste své 11. mistrovství světa, ale finále Stanley Cupu je pořádnou náplastí, nebo ne?
„To určitě, vždyť je to poprvé, co jsem se dostal do play off, a hned takhle daleko. A doufám, že to ještě není konec. Ještě se ale nic neoslavovalo, zbývá nám jeden krůček. Pak uvidíme.“

Už si děláte na polici mezi zlatými medailemi místo na Stanley Cup?
„Dělí nás od toho ještě čtyři vítězství, takže o tom ještě ani nepřemýšlím. Jsme stejně daleko jako Edmonton.“

V dresu Edmontonu jsou reprezentační kolegové Špaček, Dvořák, Hemský. Už jste jim volal?
„Nemluvil jsem s nikým. Nevím, zda bude čas. Play off je docela hektické a každý se hlavně soustředí na svůj výkon. Navíc nemám na kluky číslo, ztratil jsem před měsícem telefon.“

Co na to říká bratr Tomáš, jenž byl zatím v NHL úspěšnější?
„Blahopřál mi, je rád a sleduje nás.“

On je rád i z jiného důvodu...„
To už se ví? (smích) Nemohu jet, tak pojede místo mě na fotbalové mistrovství. Ještě jsem nic neplatil, tak si ty lístky musí vyzvednout a koupit sám.“

Pojďme zpět k hokeji: V Edmontonu hořely na ulicích ohně, tým musel kvůli klidu odjet až do New Yorku. Jaká je atmosféra u vás?
„Město naším úspěchem žije, všichni hokej sledují. Ohně jsem neviděl, bylo to klidnější. Ale když se vracíme ze zápasů, tak na nás na letišti lidé čekají.“

Mnoho hráčů z vašeho týmu se už měsíc neholí. Jak jste na tom vy?
„Mně to roste tak nějak všelijak. Někdo se ale holí. Jenže já se na první kolo zapomněl oholit, a pak, když se začalo vyhrávat, už jsem to raději nechal. Manželka si zvykla, ale dcerce se to nelíbilo. Když byly vousy ještě krátké a tvrdé. Píchalo ji to, když mi dávala pusinku. Teď už si ale zvykla.“

Má Carolina tajemný rituál, jenž ji dovedl až do finále?
„Nemáme, akorát pouštíme stejnou písničku po zápase v kabině. Ale její název je tajný, nic neprozradím. Nemáme ani vítězná jídla, já si občas dám steak, někdy rybu a před zápasy k obědu vždy těstoviny s kuřetem. Pár kluků v kabině pije Red Bull.“

V nároďáku jste si občas před zápasem dávali malého panáka kořalky…
(směje se) „Tak to jsem tady ještě nezavedl.“