Krasobruslař Tomáš Verner: Pán šklebů

Vstupuje do mistrovství světa!
A pro zlato se zatváří jakkoli!

Před dnešním vstupem do mistrovství světa v Göteborgu, kde sní o medaili, musel hlavně pořádně rozcvičit mimické svalstvo!

Dokáže si získat diváky a rozhodčí. Čím? Skoky, piruetami, elegantními krokovými variacemi. „A svými ksichtíky. Vím to, pracoval jsem na tom,“ přiznává Tomáš Verner. V lednu se stal mistrem Evropy. Ode dneška se bude bít ve švédském Göteborgu o ještě cennější zlato. O to světové.

Nestydí se, to je jeho trumf. „Duší jsem šoumen, to určitě,“ souhlasí. To se projevuje i mimo led. Jakmile je nějaké posezení s kamarády, je ho všude plno. „Samozřejmě musím být pořád v centru dění,“ říká. Na ledě pro změnu musí komunikovat s rozhodčími a diváky, na což používá osvědčený fígl: nedívat se nikomu přímo do očí. „Oční kontakt odvádí pozornost a bere energii. Snažíme se dívat skrz lidi, ale oni mají pocit, že se šklebím na ně,“ směje se.

Kdo by dnes do něj řekl, že právě výrazové prostředky bývaly jeho slabinou. „Když jsem kdysi vyhrál juniorku v Ostravě, byl se na mě podívat kamarád – vítěz Světového poháru v latinskoamerických tancích. A říká: Bruslařky dobrý, skoky super, ale chybí mi tam ten výraz,“ vzpomíná Verner.

Kámoše poslechl a zaměřil se na správné »ksichtění«. Stalo se nedílnou součástí jeho tréninku. „Ono je to někdy těžké, když je člověk unavený. Jde o to vypadat alespoň trochu inteligentně, aby to nebyl výraz pitomce, který jen dejchá,“ připomíná.Inspiraci dodnes bere ve světě umění. „Hodně se toho dá odkoukat od divadelních herců, proto po sezoně pravidelně vyrážím nabírat inspiraci – výrazovou i pohybovou,“ práská na sebe. Jeho favoritem je moderní tanec a pantomima. „Kdysi jsem byl v Laterně magice na představení Graffiti a byl jsem úplně oněmělý. Vůbec jsem netušil, co ti tanečníci mohou všechno umět,“ vzpomíná s obdivem. Pantomimu bude předvádět dnes a zítra na göteborském ledě i on. Budou z něj snad rozhodčí také oněmělí?

Byl jsem malý pivo, ne tahoun mejdanů

GÖTEBORG/PRAHA – Rád baví společnost, ale tahounem mejdanů prý nikdy nebyl. „Začal jsem jezdit na velké soutěže hodně brzy, takže jsem byl mezi klukama vždy nejmladší a k různým párty ani nepřičichl,“ vzpomíná Tomáš Verner. „Byl jsem prostě malý pivo, tak co bych tam dělal? Ostatní pili a já bych srkal ten svůj pomerančový džusík?“ A tak si navykl na oslavy bez alkoholu. „Ani po přestupu k mužům se to nezměnilo. Navíc senioři pro mne vždy byli suchaři, co to berou moc vážně...“

Autor: PETR MAŇAS
Foto Aha! – Denisa Hamerníková, Profimedia.cz