Hokejový brankář Marek Pinc: Góly, ty já rád!

Číšník v restauraci přijde ke stolu a ptá se: „Prosím vás, nevíte, s kým bude v semifinále hrát Liberec?“ Stupňující se hokejové napětí play off pohltilo dalšího zvědavce. „Se Slavií,“ odpoví jeden z nejpovolanějších, liberecký brankář MAREK PINC (zítra 29). „Tak to je konec!“ svěsí hlavu pikolík. „Konec, jo? Děláte si srandu?“ osopí se na něj v žertu Pinc. „Myslím konec Slavie,“ vysvětluje rychle. Liberec si prostě poté, co vyběhl s mistrovskou Spartou 4:0 na zápasy, získal respekt. „Ale ten výsledek byl trochu krutej,“ přiznává Pinc. Jeho skvělé výkony, které ve čtvrtfinále podal, vzbuzují úctu.

Přesto si sparťanský trenér brankářů Bruk do vás rýpl, že vás puky trefovaly a že s ním v brance by Liberec také postoupil. Zaregistroval jste to?
„Zasmál jsem se tomu. Ať si do tý brány stoupne, asi by moc neobstál. Chtěl mě asi trochu rozhodit. Moc se mu to nepovedlo.“ (směje se)

Je uznávaným brankářským trenérem. Nechtěl jste s ním spolupracovat?
„Třeba někdy v budoucnu. Ale v mým věku už je těžký na stylu něco předělávat.“

Dostává do přípravy novinky. Změnil se trénink gólmanů, řekněme za posledních 10 let?
„Hokej se nejvíc změnil díky gólmanům. Trénuje se víc než dřív a bude to pokračovat. Víc gymnastiky, rotoped a furt posilovna.“

Prozraďte, kolik uzvednete?
(směje se) „Můj rekord je asi 75, nebo 80 kilo, nic moc. My cvičíme s lehčíma váhama.“

Jak jste na tom s gymnastikou? Chytáte na pohled úsporným stylem…
„Někdo v bráně lítá, já se snažím to vystát, chytat hlavou. Předvídat. Jsem menší, musím proti střele víc vyjíždět.“

V Liberci jste zapadl tak rychle, že se už málem zapomnělo na váš nečekaný přestup uprostřed sezony z Vítkovic…
„Byl jsem hodně naštvanej. Pan Černík (prezident Vítkovic – pozn. aut.) řekl, že by bylo lepší, abychom měli dva výborný gólmany. Hned jsem věděl, že to nebude fungovat. Možná to byla i jedna z příčin, proč se nedostaly do play off. Mužstvo si muselo pořád zvykat na jinej styl gólmana. Puťa (Martin Prusek – pozn. aut.) hrál míň puk než já, obrana kolikrát nevěděla, co má dělat.“

Vypadá to, že jste se po čtyřech letech nerozešli moc v dobrém…
„Nebylo to vůči mně moc fér. Když už podepsali Martina, měli mě pustit už v létě a ne čekat tři měsíce. Měl jsem hodně nabídek, Švýcarsko, Rusko, Švédsko. Když mě pak pustili, měl jsem namířeno do Linköpingu, ale zavolali z Liberce, že jde Hnilda (Milan Hnilička – pozn. aut.) do Ruska. Tým hraje na špici, tak jsem tady,“

Díky odchodu z Vítkovic se aspoň na veřejnost nedostaly podrobnosti z vaší výplatní pásky…
(směje se) „ Ty platy, myslím, tak z 80 procent nebyly pravdivý. Ale musím říct, že mám na Vítkovice krásný vzpomínky. Začal jsem chytat play off, dostal se na mistrovství světa. Za to jim musím poděkovat.“

V Ostravě jste si také našel přítelkyni…
„Teď je se mnou v Liberci a trochu jí tu chybí rodiče. Já mám naopak rodinu v Litvínově, tak to mám blíž já. V Liberci se nám líbí, centrum už máme prochozený.“

I fotbal se tu hraje jako v Ostravě parádní…
„Já na Baník chodil. Nejvíc, když vyhráli titul. Fanoušci byli neuvěřitelný. Tady jsem byl na jaře dvakrát. Občas s fotbalistama zajdeme na kafe.“

K ostatním sportům máte vůbec vřelý vztah, že?
„Baví mě florbal, inline, v něm jsem hrával extraligu. Samozřejmě, že v útoku, do brány mě to neláká. (směje se) Odmala mě bavilo dávat góly.“

A díky téhle průpravě jste získal šikovnost ve hře s brankářskou hokejkou…
„Když jsme byli kluci, hráli jsme za barákem bandy hokej. Základy určitě mám.“

Nedávno jste málem dal Plzni gól, puk těsně minul prázdnou branku. Budete pokoušet štěstí i při play off, jako teď uspěl Fin Hovi ve Slovanu Bratislava?
„Když povedeme o dva góly a bude půlminuta do konce, byla by škoda to nezkusit. Jinak ale nebudu riskovat. S Plzní to byla škoda, kluci říkali, že chybělo 20 čísel. Měl jsem čas, jenom to trefit…“

Máte vůbec v řádu stanovené, kolik byste nasypal do kasy, kdybyste dal jako brankář gól?
„Nuly vypsané jsou, ale s gólmanem, že dá gól, se nepočítá.“ (směje se)