Nagano 1998: Už je to 10 let - Seriál Aha! - Návrat hokejových vítězů z Nagana: GIGANTICKÁ PÁRTY

Jako první z letadla: po zdlouhavé cestě vystupují na Ruzyni – v čele kapitán Vladimír Růžička a Jaromír Jágr.

23. února 2008 • 12:00

PRAHA – Je dobojováno! Třiadvacet nových českých hrdinů si pověsí na krk zlaté olympijské medaile, šampaňským vysvětí šatnu vítězů a pak se v doprovodu manželek a přítelkyň vydá na cestu, na kterou nikdy v životě nezapomene.

Teprve na jejím konci, po tisících kilometrů a hodinách únavného sezení, hokejoví šampioni z Nagana pochopí, jak silně za těch pár napjatých dnů hnuli s city svého národa. To nikdo před nimi, ani po nich během existence samostatné České republiky nedokázal.

Praha byla jejich. Se všemi lidmi v ní. Ani Beatles v dobách největší slávy by nevyvolali takovou hysterii jako Hlinkův tým. Když se Roman Hamrlík s Robertem Langem jako první vydali kolem kovových bariér na ruzyňském letišti k děkovačce fanouškům, některé dívky padaly štěstím do mdlob, jiné do kvílivé euforie. Mnozí hráči si otírali slzy dojetí. „Senzace! Něco takového už nezažiju,“ tušil tehdy správně obránce Jaroslav Špaček.

Nikdo nerozsoudil, jestli byl náročnější turnaj, nebo triumfální cesta domů. NHL povolila hráčům odložit návrat, a ti se ponořili hluboko do vod oslav. Prezidentský speciál takovou párty nezažil. „Ivan vyprávěl, že se všichni nahrnuli dopředu a letadlo se otáčelo čumákem dolů,“ vzpomíná Liběna Hlinková. Všude stříkalo šampaňské, hráči se lepili k sedadlům, hledali se v oblacích kouře z doutníků. Nikdo na palubě neměl šanci odolat rozjetému Hlinkovi. Ani abstinenti jako Slavomír Lener. „Jedinej, koho nenutil pít, byl pilot,“ líčí s úsměvem Pavel Patera.

Už bez zmoženého Lenera hráči vyskákali v Praze z letadla. Jako první je vítali herci divadla Ypsilon Martin Dejdar a Miroslav Vladyka. A jak! „Ještě před finále jsem poslal do Nagana vzkaz, že když vyhrají, budeme stát na přistávací ploše v národních krojích s chlebem a solí,“ popisuje Dejdar. Později pak Haškovi předal certifikát na doživotní vstup do divadla zdarma. „Musím říct, že za těch 10 let ho ještě nevyužil. Snad letos…“

Z letiště měli všichni naspěch, prezident Havel už čekal venku na mrazu. Jako statisíce dalších fanoušků. Jenže špalíry lidí se autobus prokousával krokem. Do Dělostřelecké ulice dorazil s hodinovým zpožděním. „Díky vám se lidé aspoň na chvíli k sobě chovají slušně,“ poděkoval Havel a jako prvním v zemi jim věnoval pamětní medaile. Pak si připili slivovicí a šampaňským a hurá na Staromák, za 140 tisíci prokřehlých fanoušků! Jejich »bozi« je prokropili gejzíry šampaňského stejně jako sebe. Světová média pak psala: „18. zimní olympijské hry skončily oficiálně až v Praze…“

ZLATÁ CESTA

Zlatá cesta (22.-23. února)

23.50 výprava nasedá do třech autobusů mimořádné linky Nagano – Tokio
05.45 letiště Narita, kouč Lener vystupuje z autobusu už bez kníru, který mu oholil Robert Reichel
08.40 prezidentský speciál se vznáší směr Praha
18.57 po mezipřistáních v Irkutsku a Jekatěrinburgu dosedá po 20 hodinách stroj v Ruzyni
20.45 tým v čele s Robertem Langem prochází branou vily prezidenta Havla
20.58 odchod, teď už nic nestojí v cestě do epicentra oslav
21.20 autobus se zlatými hochy vjíždí na Staroměstské náměstí
00.25 začíná tiskovka s týmem na Žofíně, po půl hodině se tým rozprchne
09.55 hráči z NHL a z evropských lig po krátkém spánku odlétají, jako první mizí Reichel
11.00 moravská jízda v čele s Jiřím Dopitou pokračuje v oslavách v bítešské hospodě U Raušů

Pozn.: Údaje jsou v místních časech.

Půlnoční za Nagano?

PRAHA – Bylo vítězství českých hokejistů v Naganu nejkrásnějším vánočním přáním kouče Ivana Hlinky? Myslel o Vánocích potají na radost milionů lidí? Něco v tom muselo být… Tuhle kartu účastníka olympiády mu MOV zhotovil 24. prosince 1997 pár minut před tím, než v kostelech začala půlnoční mše. Magická moc tiché noci zřejmě zapůsobila...

Pilot speciálu: Zničené letadlo? Mohlo být hůř...

PRAHA – Od roku 1989 byl osobním pilotem českého prezidenta, v letadle vezl řadu významných světových politiků. Ale, s pardonem, tak drahocenný náklad jako 23. února 1998 pilot ZDENĚK FRIDRICH (63) nikdy nepřevážel. Vždyť měl na palubě stovky kilogramů zlata! Díky oslavám hokejistů pořádně živého… „Kdybych já vyhrál olympiádu, dopadlo letadlo mnohem hůř!“ říká s úsměvem.

Vy už jste měli »veselou« cestu tam, že?
„Na takový let je potřeba diplomatické povolení přes všechny státy, přes které letíte. Nestihli jsme to s Čínou, přes kterou to bylo nejblíž. Riskli jsme to, ale když jsme v noci slyšeli takovou divnou čínskou korespondenci, otočili jsme to zpátky do Novosibirsku. Ztratili jsme pět hodin.“

Takže jste přišli o ﬁnále…
„Letěly s námi čtyři holky od hráčů (paní Beránková, Kučerová, Hniličková a tehdejší Jágrova přítelkyně Iva Kubelková – pozn. aut.), ty byly hrozně nešťastný. Technik na palubě dal televizi dohromady aspoň na posledních pět minut.“

Zpáteční cesta se taky pěkně natáhla...
„Neměli jsme tenkrát ruble, nic jiného tehdy v Rusku nebrali. Takže když jsme při mezipřistání tankovali, museli jsme do banky. A cesta se natáhla minimálně o čtyři hodiny.“

I hokejisté vyskákali ven se protáhnout?
„V tom byl právě problém. Tam byl ministr vnitra (Cyril Svoboda – pozn. aut.) a když jsme se domáhali, aby je v Jekatěrinburgu pustili do tranzitu, absolutně nezájem. Řekl, že tranzit nemají a ti kluci museli hodiny čekat v letadle.“

Jak vůbec vevnitř vypadal ten prezidentský speciál?
„Vepředu byla udělaná jakoby ložnice, u které se odsunuly dveře a použilo se to jako salonek, na gauči bylo šest míst, pak tři a dvě místa a stůl. Žádnej velkej přepych, to teď mají lepší. Vzadu za bufetem byly normálně sedačky tak pro 140 lidí.“

A co se dělo na palubě?
„Já tam moc nebyl, seděl jsem v kokpitu, spíš kluci chodili za náma, ale řídit nechtěl nikdo. A fámy o zničeným letadle? Žádná spoušť. Když teď lítám normální linky, je to mnohdy horší. Do Tel Avivu, co ti dokážou na palubě udělat, to je strašný! Kluky navíc krotil pan Jirásek (předseda ČOV – pozn. aut.) a paní Jágrová. Že bychom něco museli tenkrát měnit, třeba sedačky, to vůbec ne.“

Existuje z té cesty nějaký záznam?
„Jen popis cesty, který se dělá pokaždé. Největší neštěstí bylo, že kameraman ČT nechal baterky do kamery v úložním prostoru. Vzpomněl si na to, až když to bylo naložený, takže z toho nejsou žádný záběry.“

V Praze z letadla nevystoupil kouč Lener. Jako abstinent se neubránil tlaku okolí a podle toho taky dopadl…
„Bylo mu blbě. Zůstal v letadle, zavolali jsme k němu doktora, protože na tom starým letišti sídlí letecká záchranka. Dostal nějakou injekci, počkali jsme, až všichni zmizí a pak vystoupil.“