Býval jsem lenoch…
SEEFELD – Možná ani nevědí, jakou trenérskou osobnost mají před sebou. Říkají mu Charlie, doyen, Kája, děda, táta a někdy i Klekí Petra.
Možná ani nevědí, jakou trenérskou osobnost mají před sebou. Říkají mu Charlie, doyen, Kája, děda, táta a někdy i Klekí Petra. Berou ho už tak nějak samozřejmě, ale kolik toho má za sebou, fotbalisté nároďáku možná ani nevědí. Kouč české fotbalové reprezentace KAREL BRÜCKNER (66) trénuje přes třicet let, dokonce se stal v prvním ročníku ankety časopisu Stadion o trenéra roku vítězem. Jaký byl tehdy a jaký je dnes?
Jen pro srovnání deník Aha! vyzpovídal slavného trenéra v podobném duchu jako v roce 1985, kdy anketu vyhrál. Položili jsme mu stejné otázky a on skoro stejně odpovídal. Jen se dostával ve filozofi ckých úvahách do netušených směrů, odbíhal a vzpomínal. Řekl toho na sebe nakonec hodně; že ho takhle ani neznáme.
„Tak to snad máte maturitní fotku, ne?“ žertoval. „To je padesát let staré. Určitě, padesát…“ Je zrovna v nebývale dobré náladě, těší se na mistrovství světa, je mezi svými hráči rád a se zájmem se také zahleděl do svého dávného interview. „Měl jsem omegy, ještě si je pamatuju, byly to krásné hodinky,“ zavzpomínal při pohledu na fotografi i na titulce časopisu.
Pane Brücknere, milujete fotbal? A kdy jste ho nejvíc miloval?
„Miluju trenérskou práci. Nepřetržitě. Třeba i kvůli prostředí, atmosféře, kvůli kultuře. Nebudete tomu věřit, ale chodíval jsem a chodím na stadion večer, ráno, když tam nejsou hráči, a koukám se jen na trávník. Mám rád to prostředí. Koukám na trávník, potřebuji to.“
Trávník?
„Mě fascinuje trávník. Ostříhaný, namočený. Vždyť tam to všechno začíná.“
Co je na fotbalu přitažlivé?
„Znáte to, fotbalové nebe, pády a úspěchy, to je kolorit. Tak barevný, tak živý, působí to na nás a mám dojem, že to všichni děláme rádi. Je to pestré, hodné milování.“
Máte rád úspěchy?
„Pominou, jsou krátké, druhý den je včerejšek dávná minulost. Koukáte dál, tak vás to nutí dívat se dál. Je to nekončící proces. Nekonečná práce. Chcete uspět? Musíte být vpředu. O den, o krok, o myšlenku.“
Jste ješitný?
„Ano, ptali jste se mě tehdy na ješitnost. Přiznávám ji. Fotbal děláte pro pocity. Chcete být úspěšní.“
Vy jste úspěšný.
„Ale jděte. Život je tak jednotvárný. Všechno hned uplyne.“
To nemyslíte vážně…
„Počkejte. Myslím ten rodinný život. Hodně tím trpí. Jsme postižení, jsou postiženy naše rodiny. Je to něco za něco. Ztráta soukromí, vyčerpání. Víte, jak vás to duševně vyčerpává? Nemáte už invenci na domácí život, hlavu vám okupuje fotbal, mozkové závity jsou jen a jen o fotbale a vy manželce ani neumíte kolikrát odpovědět na banalitu.“
Je to silné, říkal jste to už tehdy.
„Možná ani netušíte, jak je to silné. Je to láska. Mám rád své hráče, vidím třeba, jak se těší na každý sraz. Poznám to na nich a těším se i já na ně. Vědí to? Nevědí? Mám je moc rád. Speciálně tuhle generaci.“
Chtěl jste být vzorem? Pro jiné trenéry, pro mladší kolegy.
„Ne, tak to ne, nikdy. Ani já sám jsem se neřídil podle vzorů. Je to o vašich myšlenkách, nápadech, filozofi i. Nemůžete mít vzor, protože nikomu nevidíte do hlavy. A v hlavě se přece děje trenérská práce. Mechanicky opisovat? To je hloupé. Když chcete být dobří, musíte být originál.“
A co teprve idolem. Být tak idolem…
„Jděte do prkvančic s idolem. S tím na mě vůbec nechoďte, nechtěl bych takto být někde zapsán.“
Kouřil jste kdysi. U toho rozhovoru, pak taky v Hamburku, když Olomouc vyhrála v Poháru UEFA. Jednu od druhé jste si zapaloval...
„Fuj, to si vzpomínám. Paní doktorka docentka Pavelková mi položila jednoduchou otázku. Chcete žít? Nebo umřít? Já povídal: To je jednoduché, beru A. Víte, já típnul cigaretu. Takhle, projednou (zatlačí prst do desky stolu) a už nikdy víc. Já teď nesnáším kuřáky, jsem hodně nesnášenlivý. Sepisuju petice proti kouření.“
Jste olomoucký patriot?
„Fotbal je tak kosmopolitní záležitost, že snad už ani ne. Ale moje Olomouc je moje Olomouc. Ale jo, jsem patriot.“
Spíte dobře?
„Jéje, spím moc dobře.“
Tehdy jste řekl, že máte dobré prášky…
„To jsem je asi potřeboval. Ale dnes jsem spokojený spáč.“
Jste nerad kritizovaný?
„Nejsem ideální postava. A mám obrovský pocit nepostradatelnosti. To je moje minus.“
To musí vyčerpávat.
„Nejen mě, ale i mé okolí. Musí to být nesnesitelné. Jsem takový, ale pracuju na tom, abych nebyl.“
V čem pozorujete klady trenérské práce?
„Že jsou za mnou vidět výsledky. Nejen ty na tabuli po zápase, ale vyrostlí hráči. Vidíte je, to je moje práce. Výsledky jsou jasné, uspokojují mě. Je to o pocitu.“
Co je vlastně trenéřina?
„Trenéřina, to je nápad, názor, myšlenka. Podnět. Kdo to dělá na náhodu, dělá to špatně. Jsou tisíce možností, to je krásné. Ale stejně to pak musíte nadřít. Vědět co udělat, jak udělat a také udělat. Jenže většinou to skončí u toho prvního. Víte, co udělat, jste strašně chytrej (směje se)…“
Vzpomeňte ještě na závěr. Kdo vás tehdy posunul nahoru, blíž k práci profesionálního trenéra?
„Myslím, že Milan Máčala. Já byl poslední, lenivý frekventant trenérského kurzu. Nebyl jsem ambiciózní. Dělal jsem šéfa projekce v Sigmě, byla to dobrá práce a trenéřina byla nejisté povolání. Hmm, tehdy… To už je tak dávno.“
Co tehdy řekl?
Karel Brückner v rozhovoru »O slávu nestojím« poté, co se stal v sezoně 1985/86 trenérem roku.
Spíte dobře?
„Mám výborné prášky.“
Jak často po nich sáhnete?
„To byste chtěl vědět příliš.“
Jak reagujete na kritiku?
„Nesnáším ji. Je to moje ješitnost. A kritika většinou deprimuje.“
Proč jste se vlastně stal trenérem z povolání?
„Víceméně jsem se sám nerozhodl. Spíš mě přinutil Milan Máčala. Měl jsem povolání vedoucího v Sigmě, v projekční kanceláři.“
Co považujte za klady trenérské práce?
„Nádhernou možnost seberealizace.“
A zápory?
„Normální život tak nějak běží v sezonách. A v bodech. My trenéři jsem vydaní na milost a nemilost.“
Chtěl byste být vzorem pro jiné?
„Neberte to jako falešnou skromnost, ale mám raději klid.“
Jste olomoucký patriot?
„Asi ano. Bez zdravého patriotismu to nejde. Mám pocit, že sem tak nějak patřím.“
KAREL BRÜCKNER
*13. 11. 1939
Hráčská kariéra:
Sigma Olomouc (1946–1970), Baník Ostrava (1970–1971), Sigma Olomouc (1971–1972).
Trenérská kariéra:
Sigma Olomouc (1973–1978), Prostějov (1978–1980), Zbrojovka Brno (1980–1982), Sigma Olomouc (1982–1986), Žilina (1986–1987), Vítkovice (1987–1988), Sigma Olomouc (1988–1993), Petra Drnovice (1993–1994), Inter Bratislava (Slovensko, 1994–1995), Sigma Olomouc (1994–1997).
Trenér české reprezentace do 21 let (1984–1986, 1997–2001).
Asistent trenéra české reprezentace (1997–2001).
V současnosti trenér české reprezentace (od roku 2001).
Největší úspěchy:
Vítěz ankety Trenér roku 1985, 2001, 2002, 2003, 2004, 2005. Třetí místo na EURO 2004 v Portugalsku. Druhé místo na mistrovství Evropy hráčů do 21 let na Slovensku 2000. Vítěz Slovenského poháru s Interem Bratislava 1995.
