PAVEL NEDVĚD: Chci hrát ještě dlouho

Proč pauzíroval v reprezentaci? Prý za to může manželka…

Tohle českému fanouškovi musí znít jako rajská hudba. Fotbalová vlasatice je v dobré náladě, navzdory únavě plná chuti, natěšená na mistrovství světa. Nedvěda jen limituje jakási alergie na pyl, což se projevuje hlavně zhoršeným dýcháním. „Už se to ale zlepšuje, trochu mě jen děsí zranění ostatních, je toho moc,“ neskrývá obavy.

Jak se cítíte? Takových zranění okolo…
„Nejsem na tom nejlíp, špatně se mi dýchá, bolí mě v krku a nevím proč. Beru prášky, snad už ale zabírají.“

Znáte příčinu?
„Asi k tomu nepřispělo počasí, hodně jsme zmokli první dny a asi jsem nastydl. Nemám obranný látky. Ale musím trénovat, jinak jsem k ničemu.“

Nutíte se ráno vstát z postele?
„Musím, hodně se přemáhám, protože se mi nespí dobře. Budím se, vstávám v noci, kvůli kašli. Přiznávám, že se někdy nutím do tréninku.“

Co ještě může tělo vydržet, jste hodně strhaný?
„Myslím, že už toho moc nevydrží. Fotbal mě baví, ovšem uvidím, s těmi zdravotními trablemi, jak dlouho to ještě budu zvládat.“

Zbavil jste se stresu a tlaku ze závěru z italské ligy?
„Zbavil, ale čtu italské noviny, tak si to pořád připomínám. Situace je horší, než jsem myslel. Po mistrovství světa se rozhodnu, co bude dál.“

Italský tisk soudí, že Juventus kvůli aféře s ovlivňováním rozhodčích nemine pád do druhé ligy.
„Já bych nepředbíhal. Nejsme v tom jen my, v aféře je namočeno víc celků. Uvidíme.“

Spolurozhodne to o vaší budoucí kariéře?
„Ne, budu rozhodovat jen já s manželkou. Něco už jsem odehrál, tolik fotbalových let už mě nečeká a musím myslet nejdřív na rodinu. Ale může se stát, že spadneme, a to bych se pak stěhoval. Nabídky mám už rok.“

Manželka vás přemlouvala, abyste už skončil?
„Abych skončil s nároďákem. Byl jsem zraněný, viděla, jak mi ubývají síly cestováním. Proto jsem řekl, že už hrát nebudu. Ale dneska si myslím, že je dobře, že budu hrát. Je úspěch, že jsme na mistrovství. Dál už jen musíme hrát svůj fotbal a užívat si to.“

Mluvil jste o nároďáku, že je dobře, že tam hrajete… Co bude dál?
„Uvidíme. Trenér mi ukázal soupeře do další kvalifikace a je tam hodně pěkných zápasů, zajímavých soupeřů, takže se uvidí. Třeba budu hrát dál. Nevzdávám se ničeho, fotbal chci hrát a nároďák mě vždycky zajímal.“

Je tématem vašich rozhovorů s Karlem Poborským na pokoji další setrvání v týmu? Bavíte se o šampionátu…?
„Ne, Karel má úplně jiné starosti, je pořád na telefonu a řeší si své manažerské věci. Mluvili jsme o pokračování v nároďáku, ale oba se rozhodneme až po šampionátu.“

A řeči o mistrovství?
„Chceme dopadnout co nejlíp, ale na mistrovství světa jsme ještě nehráli, jsme nováčci, uvidíme, jak nám to půjde.“

Dáváte fanouškům naději, že zůstanete?
„Ale vždyť se může stát, že po mistrovství mě tady nikdo nebude chtít. Anebo se taky ukáže, že tenhle tým spolu může hrát ještě dva roky. Jsou to otazníky. Bude tu trenér Brückner? Budu hrát fotbal? Ale chuť mám!“

Jak se s vaším návratem vlastně vyrovnala manželka?
„Pořád si myslí pravý opak, ale já vždycky říkal, že ženský fotbalu nerozumí, takže je to v pohodě. Vždycky mě podporovala, je v pohodě. Chápeme se navzájem. Ona to vidí zvenku, já jsem v tom fotbale uvnitř.“

Ale ve vašem manželství snad jinak kromě fotbalu k rozepři nedošlo…
„Nestalo se nám, že bychom se za dvanáct let nějak výrazně pohádali. Možná je to tím, že jsem pořád pryč.“

Jmenujte hlavní zbraně mužstva?
„Pokora. Bojovnost, musíme tam být jeden pro druhého. Když tohle nebude, můžeme jet domů. Taky útočná fáze je zbraň, tu máme zvládnutou dobře. Jsem rád, že se nám vrátily ty dvě žirafy (pozn. Koller, Lokvenc) vepředu. Že jsou zdravý.“

Může chybět Vladimír Šmicer?
„To je velká ztráta. Ale doufám, že o to nepřijde. Je pro nás důležitý, nejen na hřišti, ale i v kabině.“

Co obrana?
„Sem tam zachrápeme vzadu, sem tam se nám něco vzadu otevře. Trenér chce, abychom útočili, abychom chodili do presinku.“

Mluvil jste o tom, že jste nováčky. Jaký jste byl před deseti lety, než jste jel na ME do Anglie?
„Ostříhaný (směje se). A mohl jsem vypadat stejně. Teď mě po zisku titulu chtěli ostříhat v Juventusu, ale odolal jsem. Kromě mě a Camoranesiho šli všichni nakrátko.“

Nevadilo, že jste mezi ostatními bílou vránou?
„Ne, nechtěl jsem. Šlo jich na mě deset na pokoji, ale řekl jsem ne a oni si to nedovolili. Ostříhám se, až skončím kariéru. Abych nebyl tolik vidět a zapomnělo se na mě.“

Autor: (mich)
Foto Aha!: Denisa Hamerníková