Prospal o Lotyšsku: Nemohl jsem přijet

Z Floridy do Prahy za tři dny...
Teď chce jet do Německa!
Ale ne na fotbal! Na formuli 1!
S Dvořákem se pořád sází o stovku!

Zrovna si totiž prožil strastiplnou cestu z Floridy, odkud se vracel po sezoně v NHL.

„Cestovali jsme domů tři dni! Kvůli bouřce jsme přiletěli o čtyři hodiny později z Tampy do New Yorku. Další čtyři hodiny jsme čekali ve frontě a nakonec tam museli přespat. Dokonce hrozilo, že nás vrátěj zpátky do Tampy. Bylo to šílený! S tou spoustou zavazadel a dvěma dětmi. Mně bylo do breku, manželce taky...“

Vašku, co jste dělal celý měsíc od vypadnutí ze Stanley Cupu?
„Čekali jsme, až Vašík dokončí školku. Měli závěrečnou párty. Nechtěli jsme, aby ji promeškal. Byla to výjimka, normálně jsem do deseti dnů od konce sezony doma. Teď jsme ale stihli ještě i dovolenou u moře. A taky jsem rehabilitoval to rameno.“

Jak to s tím zraněním vypadá?
„Už je to dobrý. Ale přišlo to v nevhodnou dobu. Před každým zápasem ve Stanley Cupu jsem dostával dvě injekce, abych vůbec mohl zvednout ruku.“

To byl také důvod, proč jste odmítl jet na mistrovství?
„Ano. Byl jsem rád, že jsem mohl od hokeje vypnout. Byla to náročná sezona. V Tampě, k tomu olympiáda, to zranění. Volal mi Franta Musil, když jsme s Ottawou prohrávali 1:3 na zápasy. Musel jsem odmítnout. Nešlo to.“

Jak velké zklamání zavládlo v Tampě? Obhajovali jste titul, a skončili hned v prvním kole...
„Jsem smutnej. Kvůli týmu. I kvůli sobě. To rameno... Kdyby se to stalo v polovině sezony, tak to za měsíc doléčím. Teď jsem ale musel hrát dál. Měl jsem toho plný zuby.“

Jaká byla v týmu atmosféra?
„Očekávání a tlak byly strašně velký. A my hráli strašně nevyrovnaně, jak na houpačce. Měli jsme skvělý pasáže. A pak ty horší. Z šesti zápasů jsme třeba nevyhráli žádný. Do posledního zápasu jsme bojovali o play off. Náš vrcholek tý hory byl ten, že jsme se tam dostali... Dál už jsme jít nemohli.“

Klub teď plánuje velké změny. Mohou se dotknout i vás?
(zakoulí očima) „Nemůžu tvrdit, že ne. Už mě to potkalo čtyřikrát a stát se to může znova. Ale zase jsem odehrál nejlepší sezonu v NHL. Tak doufám, že mě to nepotká.“

Sledoval jste, jak si v extralize počínaly České Budějovice?
„Sledoval. Na internetu. A taky jsme si telefonovali s trenérem Jandačem, s masérem Vlašicem. Je to obrovský úspěch, vždyť ten tým hrál loni národní ligu. A teď vyřadil Liberec. A potrápil Slavii.“

Hodně jste to prožíval?
„Neberte to tak, že bych nemohl spát kvůli tomu, jak budou hrát Budějovice. Pro mě byly prioritou výkony v Tampě. Ale když jsem měl čas, tak jsem to sledoval. Přál jsem jim.“

A co Radek Dvořák, váš kamarád? Sledujete jeho Edmonton, který stále bojuje o Stanley Cup?
„Jasně. Voláme si po každým zápase. Pro Radka to je smolná sezona. Kvůli zranění přišel o olympiádu, teď je zraněnej znova. Bude marodit dlouho. Pokud uspějou, nebude si to moci tak vychutnat. Akorát mě štve...“

...co?
„Že kvůli úspěchu Edmontonu začnu trénovat sám. (směje se). Když teď já začnu přípravu, Radek bude teprve končit sezonu... Volal jsem mu, ať se tam na to vybodne a už jede do Čech, abychom vzali kola a jeli na Hlubokou... (opět se směje)“

Hitem příštích týdnů bude fotbalový šampionát v Německu. Pojedete se podívat?
„Ne, to ne. Já si to prožiju u televize... Ale chtěl bych se jet podívat na závody formule 1. Třeba zrovna v Německu. Je to blízko, dá se tam zajet autem.“

Pořád se s Radkem Dvořákem sázíte, jak dopadnou závody formule 1?
„Pořád, pořád... O stovku, aby tam bylo napětí. Každý má dva tipy na vítěze. Určuje se to podle kvalifikace. Můj favorit je Schumacher. Teď naposledy nás ale převálcoval tady malej Vašík. (ukazuje na synka) Ten žije jen pro Alonsa...“

Autor: (ral)