Boxer Lukáš Konečný před duelem o titul mistra světa: Budím se ze spaní… Rána od Rockyho? Drsné K.O.!
ÚSTÍ NAD LABEM – Čeká ho vrchol dosavadní kariéry, souboj o titul profesionálního mistra světa organizace WBO v superwelterové (lehké střední) váze.
Čeká ho vrchol dosavadní kariéry, souboj o titul profesionálního mistra světa organizace WBO v superwelterové (lehké střední) váze. Český boxer LUKÁŠ KONEČNÝ (29) se 19. ledna v Düsseldorfu utká s ukrajinskou mlátičkou Sergejem Dzindzirukem, trojnásobným mistrem světa.
Měl jste boxovat už loni v listopadu, ale zranil jste si žebra při tréninku a souboj byl odložen. Jak mučivé byly týdny napětí navíc?
„Byl jsem rád, že to odložili, že budu vůbec o titul bojovat. Snažil jsem se poctivě připravovat. Dřel přes svátky, mučil se spíš ohledně jídelníčku. Ale napnutý? To nejsem. Vím, že pro to dělám maximum, mám určitou šanci a zbytek neřeším.“
Musel jste se hodně krotit?
„Docela jo. Na Vánoce sežeru na co přijdu, rád se nacpu a válím se u televize. Ale teď to samozřejmě nešlo. Běhal jsem, trénoval, šlapal na rotopedu.“
Hladové Vánoce?
„Manželka věděla, že nesmí naplnit lednici, aby mě to nesvádělo. Jsem profesionál, ale manželka také (směje se). Když se chtěla najíst, vzala psa, jídlo do kapsy, šla na procházku a mlsala venku.“
Co vás ještě čeká do souboje?
„Musím projít lékařskými prohlídkami. EEG, cétečko, rentgen plic…“
À propos – co říkáte na středeční smrt korejského boxera?
„Zjistilo se snad, že měl falšované lékařské zprávy. Aby se něco stalo zdravému jedinci je hodně velká náhoda. Problémy jsou, když máte vrozenou vadu. Já se nebojím.“
Můžete prohrát.
„Když prohraju slušně na body, nic se neděje. Kariéra pokračuje dál. Nesmím vyletět v prvním kole, to by bylo špatný.“
Týden před zápasem už budete v Düsseldorfu, popište, jak trávíte poslední dny?
„Budu trénovat, odpočívat, spát. Pořád dokola.“
Hodně spíte?
„Třeba i deset hodin. Chce to hodně spánku, akorát někdy se budím hlady ze spaní.“
A nesmíte se najíst.
„Ne, musím to zase zaspat. Bývají to muka.“
Co si sebou vezete?
„Počítač, filmy, muziku, knížku. Na internetu čtu zprávy, nějak se vždycky zabavím.“
Koukáte na filmy z boxerského prostředí?
„Když jsou dobrý, tak ano.“
Co Rocky?
„Jako kluk jsem to hltal. Ale je to nereálné. Jak trénovali, kolik dostali v zápase šílených ran a zase se zvedli. Už mě to nebaví.“
Kolik ran od Rockyho byste vydržel?
„Asi tak jednu nebo dvě a pak bych ležel. A nevstal. K.O.“
Co posloucháte za muziku?
„Od Schmitzera, Ebeny přes Metalliku a zase zpátky k folku všechno. Záleží na náladě.“
Místo Ukrajince zatímmlátí Miguela z Kuby
Prokličkuje katakombami ústecké sportovní haly a mizí ve dveřích s nápisem boxovna. Prochází šatnou, což jsou obité plechové skříňky na chodbě, na nich se suší ručníky, bandáže, do nosu vás praští zatuchlý pach tělocvičny. Boxer Lukáš Konečný se chystá k tréninku. Za patnáct dní se v Düsseldorfu utká o titul mistra světa WBO. Do neděle se ještě připravuje doma.
Samotná boxovna? V dlouhém sále visí od traverz u stropu těžké i lehčí boxerské pytle, hrušky, u dveří vás přivítá stářím ohnutý kožený panák, simulující soupeře. Lukáš leze mezi provazy ringu, natažené mezi dřevěné sloupy. Omotává si pěsti a vypráví. „Rozcvičení potrvá patnáct minut. Pak dvě utkání se dvěma sparingpartnery. Na pět a na tři kola. Stínování s trenérem na lapy, protažení, cviky na břicho, strečink.“ Dobré dvě hodiny má co dělat.
Protahuje se a roztočí paže jak větrný mlýn, ve vysokém tempu poskakuje, zprudka dýchá a aby si ulevil, občas hekne. Po rozcvičce si na hlavu narazí černou přilbu, zakrývá mu skoro celý obličej. Trenér mu namaže vazelínou tváře. Do pusy vtlačí kryt zubů, okolo boků si omotá pás suspenzoru a natáhne rukavice. První sparing Miguel, o deset centimetrů vyšší Kubánec, má představovat soupeře pro boj o titul. Ukrajinec Dzindziruk je také o deset čísel vyšší. „Nešetříme se, je to regulérní souboj,“ upozorňuje Lukáš. Ostrý zvuk klaksonu roztíná ticho, po chvíli už do sebe oba borci nelítostně řežou. Miguel jednou končí v provazech. Německý trenér Dirk Dzemski udílí pokyny, Lukáš se šikovně kryje, když potřebuje, vyšle vražednou pěst.
Bez divácké kulisy to není ono, ale tohle není show, to je poctivá příprava na nejdůležitější zápasy kariéry Lukáše Konečného. Zápas mu vynese asi milion korun, ale to není podstatné. „Když vyhraju, moje cena neuvěřitelně stoupne. Mám šanci, i když soupeř je papírově lepší,“ říká český boxer.
Druhý soupeř Láďa je slabší kousek, Lukáš ho válcuje jednoznačně. Zkouší si figury, výpady, skoro se nemusí krýt. „Šetřil jsem se, musím ještě do práce,“ vysouká ze sebe černovlasý mladík. Oba se smějí. „Cítím se skvěle kondičně. Takticky taky dobrý,“ pochvaluje si Lukáš.
Cesta k zápasu:
