Martina Sáblíková: Můj rybník, můj hrad...

Mantinely čtyřsetmetrového ledového oválu tvořily pouze pár centimetrů vysoké hromádky shrabaného sněhu. Opodál parta kluků hrála hokej, rodiče s dětmi v okolí bruslili a klouzali se.

Vítejte na mistrovství České republiky v rychlobruslení... Na nádrži u Žďáru nad Sázavou, jemuž místní říkají Pilák.

Naštěstí tuhá zima poslední dnů umožnila, aby se na něm po několika letech mohl opět konat domácí šampionát vyznavačů dlouhých nožů. Nebýt nafouklého sponzorského stanu a několika reklam na kombinézách reprezentantů, dýchla by asi na tři stovky přihlížejících atmosféra bruslení dam a gentlemanů za první republiky. „Já jsem ale moc ráda, že se tady mohu svézt,“ usmívala se mistryně světa Martina Sáblíková. „Led je sice hrbolatý, ale zatáčky mají správné poloměry, takže jsme mohli dva dny tvrdě trénovat,“ pochvalovala si.

Mezi třiceti závodníky byla tou největší atrakcí; jakmile vytasila brusle, seběhli se kolem ní všichni, až v ledu povážlivě zarupalo. „To mě trochu vyděsilo. Vlastně trochu dost...,“ mračila se Martina.

Fičel ledový severák, nad ledem se válela mlha, mráz zalézal pod nehty. „Ohřívám se v autě, jiná možnost není,“ prozradila rychlobruslařka.

Ovál rozdělovaly do dvou drah vyskládané hokejové puky, rozpůlené tenisáky anebo uřezané gumové konce záchodových »zvonů«. Cíl? Klikatá ručně nastříkaná červená čára. A časomíra? V cíli mává při průjezdu závodníků pomocník, o kousek dál další »rozhodčí« na jeho povel mačká stopky. „Jinou dráhu nemáme…,“ krčí rameny Sáblíková. O to víc se těší na halu, která se i díky ní buduje ve Velkém Oseku. Stát má koncem roku 2009.

Do té doby se královna světového rychlobruslení doma sklouzne maximálně na rybníku... A nizozemské hvězdy si dál budou video ze závodů v Česku pouštět doma pro zábavu...

Autor: (ČTK)
Foto Aha! – Alexandr Malachovský