Radoslav Kováč: Svatba? Až po Rosákovi

Stopera českého nároďáku RADOSLAVA KOVÁČE (27) snad nikdy nepotkáte zamračeného. Usmívá se, srší vtípky, vypadá tak spokojeně a šťastně, až mu to skoro závidíte. Přesto však má v něčem smůlu. Třikrát po sobě v ruské fotbalové lize nedosáhl na titul, třikrát skončil s moskevským Spartakem druhý!

Jak jste kousal fakt, že jste opět nezískali mistrovský titul?
„V první chvíli špatně. Být třikrát druhý, to už je vážně hodně. Měl bych se nad sebou zamyslet.“ (směje se)

Ani v Česku jste se nastal mistrem.
„Jsem fakt smolař. Se Spartou jsem vybojoval vlastně jen půlku titulu. V lednu jsem odcházel a v květnu kluci vyhráli ligu.“

Teď jste byli asi se Spartakem nejblíž. Vyfoukl vám ho Zenit Petrohrad, když vyhrál na Saturnu.
„Vždycky chyběl krůček. Ale teď jsem z toho hodně smutný, protože jsme měli perfektní mančaft. I konec jsme zvládli dobře, ale nikdo nepočítal, že se Zenit tak zvedne a devětkrát pro sobě vyhraje.“

Ale finiš měli mocný, přejeli vás jako válec.
„Trenér říkal, že máme pět zápasů, a když je všechny vyhrajeme, budeme mistři. My jsme bohužel jeden zápas remizovali. Na Saturnu, a to nás stálo titul.“

Takže Saturn to rozhodl. Vy jste s ním remizovali a on pak prohrál poslední zápas s Petrohradem.
„No, to je fakt, Saturn nás připravil o titul… Ale samozřejmě to tak nejde brát. Ovšem s Tondou Kinským si to ještě vyřídím. (směje se) Nic to ale nemění na tom, že my jsme tam měli vyhrát.“

V novinách psali, že Spartak nabídl Saturnu milion na prémiích, když porazí Petrohrad v posledním kole.
„Já nevím, jestli to byl rovný milion, ale nějaká motivace tam byla. Saturn nehrál o nic, mohl se vyhecovat. Škoda. Mám tam kamaráda Tondu Kinskýho, znám i Slováka Ďuricu. Hráli dobře, snažili se, dokonce dali v poslední minutě břevno.“

Budete usilovat o kýžený titul v Rusku, nebo se o to pokusíte už v jiné zemi? Zájem milánského Interu prý stále trvá.
„Nevím, mám ještě tři a půl roku smlouvu. Teď hrajeme ještě Pohár UEFA, pak se uvidí. Nebránil bych se odchodu, ale na druhé straně jsem v Rusku spokojený.“

Zkrátil jste výrazně účes. Měl jste důvod?
„Řekl jsem si, že musím něco měnit. Měl jsem to dlouho dlouhý, jiný důvod nebyl.“

Ještě byste mohl změnit stav. Ze svobodného na ženáče.
„Ne, ne, jsme s Klárkou šťastní i bez papíru. Jsme oba mladí, máme čas. Ještě si budeme chvíli užívat a pak do toho praštíme.“

Spoluhráč z nároďáku Jaroslav Plašil už do toho praštil. Není vám příkladem?
„Járovi jsme poblahopřáli, ať mu to vydrží a mají se pořád rádi. Ale já zatím fakt nevím. Spíš si myslím, že je na řadě tady Rosák (rýpne si do kapitána týmu Rosického, který stojí opodál). S Radkou chodí dýl. A stejně říkal v nadsázce pan Brückner, že termín určí on. Až bude čas a nebudeme zrovna hrát s nároďákem. Takže je to na trenérovi.“