Tomáš Netík: Sparťanský bojovník

Se stylizací do role bojovníka neměl sparťanský útočník TOMÁŠ NETÍK (25) žádný problém. On prostě takový je. Není sice žádný obr, ale rány se nebojí a sám jich stačí i dost rozdat. A Sparta, ta ho bere za srdce. Je hrdý, že obléká její dres. Nedokáže si představit, že by hrál za jiný klub. Třebaže si uvědomuje, že zápasy za Spartu jsou proklatě těžké. I on si však vzal za své hrdinství starověkých bojovníků spartského krále Leonidase.

300: Bitva u Thermopyl. Tak tenhle film se stal průvodcem hokejové Sparty před titulem v roce 2006. Sparťané se semkli jako jejich starověcí předchůdci a po mizerné základní části vystoupali až na vrchol. Zprvu se tomu i samotní hokejisté smáli, dnes to vzali za své. „Abych pravdu řekl, tak když se Sparta stylizovala do tohoto filmu, tak jsem se tomu podivoval, smál. Teď už to beru jinak, i pro mě je to motivující,“ vzpomíná Netík, jenž přebírá v mistrovském týmu ofenzivní otěže. Na filmu už byl třikrát. „Neměl jsem k tomu žádný vztah, ale teď mě to bere za srdce,“ nestydí se projevit city.

Ví, že starověcí i dnešní sparťané mají mnoho společného. Musejí bojovat. „Pocítil jsem to během roku, který jsem strávil ve Varech. Sparta to má opravdu těžší, každý je na ni víc vyhecovaný,“ vnímá to, co je v lidech zakořeněné. „Ale já jsem opravdu hrdý, že hraju za tento klub. Vyrůstal jsem tu, hrál tady můj táta. Jsem prostě sparťan.“

On sám silně vnímá klima kabiny, která je prostoupena duchem spartského krále Leonidase a jeho družiny statečných u Thermopyl. „Vnímáme to všichni. Když nastane těžká chvíle, semkneme se. Vírou, zarputilostí a týmovostí jsme uhráli zápasy, kdy se nám nedařilo. Napružený chodíme už z kabiny, v play off to vrcholí. V kabině se semkneme, chytíme kolem ramen, kapitán křikne motto zápasu a jdeme na to jako jeden muž,“ straší před novou sezonou soupeře Netík, jemuž vyhovuje důrazný a bojovný hokej. V tomto stylu se našel.

„Ano, vyhovuje mi. Nejsem velký nebo těžký hráč, ale rány se nebojím. Naopak, poslední roky to vyhledávám. Dostanu se do zápasu tím, že hodně bruslím, s někým se srazím. Tenhle hokej mám rád,“ usmívá se jeden z budoucích vůdců legie sparťanských bojovníků.
Právě on by mohl vést šiky Holešovických ke třetímu titulu v řadě. „Bylo by přehnané hlásat, že získáme titul. Ale chceme dojít až na vrchol. A uděláme pro to všechno.“

Teď někoho zapíchnu...

Na focení přišel Tomáš Netík unavený a trošičku ospalý. To víte, tvrdá příprava před sezonou dává zabrat. Chvíli se rozkoukával, ale brzy se se svou novou rolí sžil. Kdyby ho viděl král Leonidas, hned by ho zařadil do své armády. Mladý a svalnatý bojovník se vždycky hodí. Jen by ho musel budit před bitvou o chvíli dřív. „Sakra, co je to za patent,“ ulevil si, když si na ruku připínal chránič. Chvíli se mordoval s řemínky, ale nakonec vše padlo tak, jak má.
Chvíli se s fotografkou dohadoval o účesu, nakonec vyhrálo klasické rozcuchání. Takové, s jakým přišel z ulice. „To jsem se uvrtal do nesmyslu,“ naoko se zlobil, když kontroloval před zrcadlem pózy a výraz drsného válečníka. Ať soupeři vědí, že jim mistři nedají v sezoně nic zadarmo.

V roli starověkého gladiátora to »Néťovi« seklo. Pokud doteď odháněl davy ctitelek, po těchto snímcích mu s nimi budou muset pomáhat spoluhráči. „Jak se tasí meč, takhle?“ dohadoval se s fotografkou. Jeho způsob se ukázal tím nejlepším. „Ještě pár fotek s čelenkou, ať mi tady nevlají furt ty vlasy. A teď někoho jakoby zapíchnu,“ smál se, když sekal imaginárního protivníka. Focení ho bavilo, však by se také mohl v klidu živit modelingem. Kdyby tak dobře nehrál hokej. „Tak už dost, jsem ztahanej. Dostanu to vůbec dolů?“ ptal se, když si šel do kabiny umýt naaranžovanou špínu...