Sport 30. dubna 2006 • 02:00
Zboříme město, zboříme radnici!
LIBEREC – Jako nezkrotitelný uragán vletěla radost na liberecký stadion. Rozhodčí dvakrát mocně fouknul do píšťalky, zápas skončil. Vtom fotbalisté popadali na kolena, objímali se a rozběhli se pro trenéra Lavičku.
Ty blázne, to ve Spartě nezažiješ, křičeli spoluhráči na Zbyňka Pospěcha
Strůjce mistrovského titulu musel okamžitě nad hlavy hráčů, vyhazovali ho do výšky, fanoušci skandovali jeho jméno.
Duněly bubny, lidé řvali nadšením a vyvolávali své další hrdiny. Na trávník hned kdosi přitáhl basu šampaňského. Bublinky s deštěm skrápěly šťastné šampiony. „Zatím se vystříkalo osm bas. Ale bude se pokračovat,“ rekapituloval hodinu po zápase kapitán Tomáš Zápotočný.
Fotbalisté udělali uprostřed kolečko, v těsném hloučku uvěznili fotografy, pořadatele i funkcionáře. Hopsali a skandovali obligátní: Mistři! Mistři! Pak sprintovali k tribunám, klouzali po mokrém trávníku po břichách. Navrch po čtyřech, jako dlouhá stonožka, lezli před nejbouřlivější tribunou. Dostali čepice s nápisy, které dávaly jasně vědět, kdo je letos mistr.
V kabině pak zavoněly oslavy štiplavou vůní šampusu, dým z doutníků se okamžitě vinul k zářivkám. Stříkání, sprchování, divoký křik, tak to při oslavách chodí. „Tohle, ty blázne, ve Spartě nezažiješ, to si pamatuj, ty chytrej,“ křičeli kamarádi na Zbyňka Pospěcha, který je v Liberci na hostování právě z Letné.
Ze všech čišela euforie, křepčili a halekali jako divoši. „Asi zboříme město. Zboříme i radnici, uvidíte ten rachot!“ sliboval Martin Abrahám. Všichni byli mokří, bílé dresy s nápisem Mistr ligy 2005/06 zplihle visely na tělech znavených hrdinů.
Jak dlouho budou pít? Do rána, ještě v neděli i v pondělí. „Ale zase nemůžeme být zlitý až do konce ligy. Čekají nás dva zápasy, musíme to odehrát jako mistři,“ dušoval se Tomáš Janů. Ostatní na sebe lili pivo, sekt i limonádu „Já tomu moc nedám, bylo by mi blbě. Ale doutník fakt chutná,“ usmíval se Ivan Hodúr a foukal rychle kouř z pusy. Už má titul s Libercem ze sezony 2001/02, teď si to užívá ale ještě víc. „Letos nám moc nevěřili. Ale my byli tým. Nikdo si nehrál na frajera, na hvězdu, šli jsme za tím společně,“ povídal ještě Hodúr. „A společně se taky pěkně pobavíme,“ chechtal se Peter Šinglár.
