Reprezentace včera přiletěla z mistrovství světa: Tak brzy?

Jak zvláštní to byl včera pohled! Po dlouhých pěti letech přiletěl národní tým hokejistů z mistrovství světa domů ještě v době, kdy je turnaj v plném proudu. Což znamená, že nezasáhl do boje o medaile. A podle toho to v přistávací hale v pražské Ruzyni vypadalo. Hráči i trenéři těžko hledali vysvětlení toho, proč místo blyštivých placek přivezl matné sedmé místo.

„Nemá cenu mluvit pod emocema. Medaili jsme nedovezli, takže cítím zklamání. Je ale potřeba uznat sílu soupeře, byl v daný okamžik lepší. My jsme dělali, co jsme mohli,“ vykládal skleslý František Musil, asistent kouče Hadamczika a možná největší srdcař týmu. Zápas si večer pustil ještě jednou, a špatně se mu usínalo. „Je to jiný než na střídačce. Hlava byla chladnější. Věděl jsem, jak to skončí,“ přece jen se trochu usmál.

Málokdo čekal tým zpátky z Moskvy tak brzy. I proto, že jsou fanoušci už 11 let zvyklí národní barvy vídat spíše ve finále. Ale přece jen někdo předčasný konec uvítal. Rodiny hokejistů. Na švagry Výborného s Hlinkou čekaly jejich těhotné manželky i s dětmi. „Těšil jsem se domů. Po vypadnutí jsou ty hodiny těžké,“ oddechl si Hlinka. Ratolesti se vrhly třeba i k tátům Židlickému nebo Hubáčkovi. Výborného synek Michal pak velel rozpustilým hrátkám skupinky dětí jako by napodoboval kapitána tátu. Dětský křik kontrastoval se ztichlým průvodem hokejistů…

Dospělí si rozebrali hokejky, tašky, naskládali je do aut a vyrazili do všech koutů republiky. Nepovedené mistrovství skončilo. Ale mělo by mít ještě jednu třetinu. Alespoň podle brankáře Romana Čechmánka. „Co se týká českého hokeje, nejsem optimista. Bude se muset změnit hodně věcí,“ podotkl po příletu. Konkrétní být nechtěl. „To si musejí uvědomit lidé, kteří hokej řídí,“ zůstal Čechmánek tajemný jako sfinga, která zdobí jeho masku.